Pohled dvou českých film.magazínů:
Antonioni – Nebezpečný vývoj událostí:
Antonioniho povídka nemá ani půl hodiny a vznikla tři roky před ostatními příspěvky. Bez obalu, i s respektem ke klasikovi, je nutno sdělit, že je to skutečně hrůza, která se svým uměleckým úpadkem dá přirovnat snad jedině k Post coitu či Vyhnání z ráje, a to nejenom proto, že tu nesmyslně pobíhají koně po louce a ženy s huňatým klínem hopkají po pláži. „Příběh“ se odehrává v mdlém a nijakém Nikde přímořského italského venkova, naprosto odtrženém od jakéhokoli normálního života, vyumělkované postavy si sdělují knižní repliky a jejich protagonisté hrají neuvěřitelně paňácovitě. Tento segment je ukázkový příklad „evropského uměleckého filmu“ plného bezúčelné nahoty, na níž nepohoršuje sám fakt odhalení, ale spíše nesmírně nepříjemná uslintanost, s jakou je snímána. Antonioni sice občas umí třeba nalézt kompozici o více plánech či nadhodí téma, že sex není iluze, z čehož vyplývá, že erotika a sám film ano, ale zápletka o rozpadajícím se vztahu jedné dvojice, která o sobě ví vše, a vztahu druhé dvojice, která nezná ani svoje jména (přičemž muž z obou dvojic je stále týž), je tak schematická a řídká, že snad ani nemůže překvapit finále, kde se zřejmě setkáváme se zlomem v Antonioniho tvorbě, totiž, že narazíme na svobodnou a netrpící hrdinku. (20 %).
Přestože to byl Michelangelo Antonioni, kdo s ideou projektu s výmluvným názvem Eros přišel, řekněme si rovnou, že jeho úvodní povídka je tak příšerná, jak jen umělecké „pokusy o porno“ dokážou být. Jakkoli se smysl a sdělování obecně někdy neúměrně přeceňují, slavný italský režisér se se svým stylizovaným, hypersymbolickým počinem ocitá kdesi, kde zbyla už jen prázdnota − tedy pomineme-li něco zadnic, prsů a klínů. Do sebe zahleděný blábol navíc rámuje do nesnesitelně dlouhých záběrů a prokládá ho ‚hlubokými‘ postřehy svých postav: „Láska jen tak nekončí…“ Přiznám se, že nemám nejmenší páru, kam Antonioni svým segmentem mířil, neodpustím si ale poznámku, že v estetice zobrazování nahého ženského těla má až překvapivě blízko k jinému italskému klasikovi poněkud odlišného ražení − a sice Tinto Brassovi. Jenže ten by takovouhle nudu nejspíš nenatočil…
Soderberg – Equilibrium:
Steven Soderbergh nejprve začne v modrých tónech a vzápětí se stylisticky přenese do černobílého filmu noir. Stačí mu pětadvacet minut na to, aby vtipně a svižně odvyprávěl historku o pacientovi a psychoanalytikovi, kteří rozebírají sen, jenž údajně není sexuální, přestože se týká krásné nahé ženy. Soderbergh, poučen filmovou historií, jednak ukazuje s nadhledem psychoanalýzu jako druh detektivního pátrání (proto ono noirové retro), jednak potvrzuje, že sám princip vyprávění je erotický (tj. založený na odhalování a zachovávání tajemství), a nakonec, že ani psychoanalytici nejsou ušetřeni různých obsesí. Jde jistě o nejzábavnější část filmu, ale v tom je právě její problém. Časoprostorová sevřenost a nakonec i sehranost a zjevné rozkošnictví herců (Robert Downey Jr. a Alan Arkin) jde proti duchu, který reprezentují zbývající dvě povídky i celý proud moderní kinematografie, jež rozebírá lidské city. (80 %)
Soderberghova miniatura Equilibrium je jiná káva. Nahota tu je (stejně jako v následujícím příspěvku Wong Kar Waie) vykázána na vedlejší kolej a ke slovu se dostává bizarní, lehce potměšilý humor. V psychoanalytické anekdotě, situované do roku 1955, září Robert Downey Jr. jako reklamní pracovník pronásledovaný opakujícím se snem, režisér pak umně mísí černobílou realitu s barevně přesycenou fantazií. (Nebo je to celé naopak?)
Kar-wai Wong – Ruka:
Film uzavírá nejdelší, čtyřicetiminutová povídka La mano Wonga Kar-waie. Ten se předvede jako mistr v dráždivém a paradoxním zobrazování neviděného. Kostýmní barevné retro o krejčím a prostitutce zvyšuje erotický náboj tím, že hlavním pohybem tu není svlékání, ale naopak oblékání a zahalování. Postavy jsou většinou polknuté v zelenkavé polotmě a lepkavé atmosféře dusna stísněných prostorů, přičemž kamera se navíc odklání od centra akce a zabírá v nezvyklé výšce a polodetailech těla tak, aby nebyly vidět ani hlavy, ani pohlaví. Často také nevíme, komu je určena promluva nebo kdo mluví, a částečné odhalování zdroje či adresáta bývá vzrušivé právě jen v erotickém, ale nesexuálním smyslu. (60 %)
Pro mě překvapivým vítězem se stává závěrečný segment Ruka. Oceňovaný hongkongský režisér Wong Kar-wai (Stvořeni pro lásku, 2046) v něm skokově, v rozpětí několika let, sleduje vývoj neobvyklého vztahu luxusní prostitutky a jejího krejčího a názorně ukazuje, že pojmy jako intimita či blízkost dokáže život leckdy naplnit nečekaným obsahem…
Údaje o DVD:
Zvuk: Česky, Anglicky, Italsky, Mandarínsky (DD 5.1)
Titulky: České
Obraz: 16:9
Bonusy: Upoutávka
Délka: 104 min