Ženu za pultem jsme již tentokrát do ankety nezařazovali, protože svým vítězstvím v minulém týdnu jasně prokázala, že je žádaným titulem a totéž se dalo předpokládat i u dalších dílů. Již samotná skutečnost, že DVD vyšlo v jiných termínech než bylo původně ohlášeno vyvolalo rozruch v komentářích i na fóru. Tento seriál můžeme bezpochyby označit jako kontroverzní – zatímco jedni ho odsuzují jako bezcený tendenční výplod socialistické televizní produkce (… žena za pultem ? to snad ne! …), jiní naopak poukazují na důvody, proč toto dílo má právo na vydávání na DVD. Obě strany mají jistě kus pravdy a nepřísluší mi dělat soudce.
Jako pamětník popisované doby si ovšem nemohu odpustit jistou nostalgii, když vidím na obrazovce výrobky z dob mého dětství. Dnes, kdy jsou hypermarkety doslova přecpány širokou nabídkou nejrozmanitějšího potravinářského zboží snad z celého světa v různé kvalitě i ceně, ve mně vyvolává pohled na mražený špenát s logem ledního medvěda na sněhové vločce úsměvné vzpomínky. Člověk si řekne – jé, vždyť tohle jsme tenkrát před 20 lety přece kupovali! Nebo ta úžasná žlutá limonáda za korunu čtyřicet haléřů v typických lahvích s nápisem Nealko. Tyto asociace zřejmě fungují nejenom u mé osoby, jinak by se spousta výrobců dnes nevracela k tradičnímu designu a image zavedených výrobků z dob dávno minulých.
V těsném závěsu za Smolíky na druhém místě skončil Dotek medúzy. A pro mě opět jedna z jasných koupí. Představa, že se "vrátím do doby, kdy jsem tenhle thriller hltal s vykulenýma očima v kinech", mě zlákala navlas stejně jako kolegu Iva, autora recenze tohoto filmu. Na rozdíl od současnosti, kdy mě v kině nikdo nespatřil už několik let (za cenu vstupenky pořídím několik DVD v trafice a bez vyrušujících pojídačů popkornu se taky obejdu) jsem ve svém mládí chodil do kina velice často. V našem městě byla kina čtyři (dnes zkomírá jedno jediné), a přesně si pamatuji, jaká to byla výhoda po dosažení věku 15 let, kdy se mi díky nově získanému občanskému průkazu mohl rozšířit repertoár filmů a nyní již legálně navštěvovat i ty do 15 let nepřístupné. A tohoto privilegia jsem si docela užíval. Prvním filmem, který jsem takto navštívil byla Mzda strachu, a pak následovalo mnoho dalších, mezi nimiž má Dotek medúzy své čestné místo. Byl to film, o kterém se již v době jeho uvedení hodně mluvilo a jít na něho patřilo v té době k tomu (jak se dnes říká) "být in".
DVD z místa třetího ukazuje, jak čas rychle plyne kupředu. Zdá se mi, že to není tak dávno, kdy jsme informace o tomto filmu uváděli v rubrice Filmy v kinech. A z kin už se tento film dostal dávno na DVD, do půjčoven a dnes si ho můžeme koupit za lidovou cenu jako příbal. Tak doufejme, že bude stát za to!
Ani titul na čtvrtém místě nemohu nezařadit do kategorie filmů "to znám z mládí". Filmy s dvojicí Bud Spencer a Terence Hill patřily v kinech k stálému repertoáru, a tento oddechový žánr patřil k těm hojně navštěvovaným. Bylo jich tolik, že mi už splývají a některé si ani nepamatuji. Úroveň jednotlivých filmů byla sice kolísavá a s postupujícími roky měla převážně sestupnou tendenci, ale jejich hodnocení je asi hodně i pocitová záležitost. Když totiž pročítáte některá hodnocení diváků, zjistíte zajímavý fakt, že právě film Sucá a lichá někteří považují za jeden z těch lepších, a jiní zase právě naopak. U mě sice vede Když se rozlobíme, budeme zlí, ale i film Sudá a lichá řadím k tomu lepšímu v rámci daného žánru.
Na pátém místě se umístil film Křtiny. Opět jeden z filmů, které by se daly zařadit do kategorie socialistických komedií. Jak se ukazuje, tento žánr má stále své příznivce. Že by to bylo tím, že ty porevoluční nestojí vesměs za starou belu? Možná na tom něco bude, v každé době žijí dobří a špatní režiséři, a každá doba má své problémy. Jednou je to ideová cenzura, jindy zase diktát peněz. A zde jistě hraje svoji roli i fakt, že to, co dobře známe, k tomu se rádi vracíme. Já sám mám komedie od Zdeňka Podskalského docela rád – člověk většinou nečeká žádné zázraky, ale oddechovku s tradičně výborným hereckým obsazením. I když z pohledu na celkovou tvorbu tohoto režiséra si myslím, že měl i lepší chvilky (Kulový Blesk, Světáci, Trhák). A hlavně by mohli vydat Fantoma operety, o kterém jsem již mnohokrát slyšel, ale díky tomu, že z neznámých důvodů není reprízován, ještě neměl možnost vidět.
Šesté místo obsadil Dům duchů , který tak trochu zklamal po technické stránce. Jednak chybí na obalu avizovaná originální zvuková stopa; a dále řada čtenářů měla problém vůbec toto DVD přehrát. Jak se ukazuje, skoro každý týden se nějaké problémové DVD vyskytne. Můžeme pouze spekulovat, nakolik jde o selhání lidského faktoru a nakolik o záměrnou degradaci titulu. Ve velkém množství titulů, které se v současné době ve formě příbalů vyprodukuje, se asi riziku takové chyby nelze zcela vyhnout. Možná by se vydavatelé mohli poučit rčením "méně je někdy více".
Na sedmém místě skončil film Yojimbo, a to přesto, že tento titul vyšel již dříve v Levných knihách a zhruba v době kolem vánoc se vyprodával v boxu za pouhých 29,- Kč. Proto mě vcelku mile překvapilo, že je o něj ještě stále takový zájem. A je to dobře – tenhle film rozhodně není žádná tuctovka.
Osmé místo zaujal pro film Dva mezci pro sestru Sáru. Tento film sice na rozdíl od DVD Dům duchů má i originální zvukovou stopu, české titulky ale není možné vypnout. (Při přehrávání v mém PC se disk dokonce chová tak, že se titulky sice nedají vypnout, ale navíc se ani nezobrazují). Zde už patrně nejde o chybu, ale o jasnou snahu vydavatelů degradovat titul. Jakoby si říkali: když už nás trh donutil prodávat DVD za nízké ceny, aspoň to spotřebitelům znepříjemníme. Útěchou nám alespoň může být obraz v rozlišení 16:9 (i když na obalu je uveden pouze 4:3).
Stejný počet hlasů jako film předchozí získal Oggy a švábi. Zde musím plně potvrdit slova čtenáře s nickem eMPage: "Jsem opravdu rád, že se s Oggym roztrhl pytel, skvělé, je na co se dívat". Howg.