FilmX – Dekameron

A opět je čas edice FilmX a dvojice dalších titulů. Jedním z nich je Dekameron, který bude ve čtvrtek 28. ledna 2010 ke koupi za 99,- Kč.

V první polovině 70. let minulého století natočil režisér postupně tři snímky podle klasických literárních děl, a tento cyklus nazval Trilogie života. Všechny předlohy měly jedno společné – byly to sbírky povídek, propojených rámcovou situací (v níž se vypráví a naslouchá) a dopřávajících značný prostor pro projevení národního ducha a lidového živlu a vypovídajících nejrůznější formou o životě a světě.

 

 

Jako první si Pasolini vybral sbírku italskou – slavný Dekameron Giovanniho Boccaccia. Eroticky laděné veselé i vážnější příběhy obyčejných lidí i šlechticů v období vrcholné renesance inspirovaly Pasoliniho k úvahám o dnešní podobě světa. Kromě odvážného zobrazení milostných scén i některých dosud tabuizovaných motivů a obrazů dává tvůrce v celé Trilogii života znát své levicové smýšlení – a také svou homosexuální orientaci. Po Dekameronu následovaly Pasoliniho adaptace Chaucerových Canterburských povídek (1971) a arabských pohádek Tisíc a jedna noc (1974).

 

 

K Boccacciovu Dekameronu, nejslavnějšímu dílu italské renesance (psáno bylo 1348-53), přistoupil italský režisér Pier Paolo Pasolini velmi samostatně a osobitě. Zrušil například rámcové podmínky, tj. situaci, kdy se deset vypravěčů – sedm vážených paní a tři jinoši reprezentující vrstvu florentského patriciátu – uteče před zuřící morovou nákazou roku 1348 do idylického prostředí venkovského sídla, aby holdovali dobrému jídlu, tanci, hrám a čas si krátili po deset dní vyprávěním deseti příběhů.

 

 

Tak jako vůči těmto vznešeným vypravěčům, projevil Pasolini úplnou ignoraci také k milostným a dobrodružným příběhům ze světa (nejednou exotického) aristokratů a panovníků – ve svém vlastním výběru preferoval naopak lidovost a situování do italských reálií. Hlavním dějištěm učinil Neapol (temné uličky, starobylé interiéry, předměstské tržiště, chrámy…) a boccacciovský jazykový styl nahradil neapolským nářečím – tedy jazykem lidových vrstev italského jihu.

 

 

Jak režisér sám uvedl, šlo mu o tu skupinu lidstva, která se v budoucnosti – když dosáhne vyššího ideologického uvědomění – promění z plebejské třídy v proletariát. „Zvolil jsem Neapol, abych polemizoval s celou tou idiotskou neokapitalistickou Itálií, jejíž jazyk určuje televizní hantýrka…"

 

Deset převzatých a deset nových epizod kritizuje v duchu režisérových politických názorů opory buržoazního státu: církev, rodinu a obchod. Rozhodně – a to především – však nabízí jeden z autorsky nejsvébytnějších filmařských pohledů na období italských dějin. Autentický a zároveň historický dojem vzbuzuje tentokrát Pasolini volbou výrazných hereckých typů s důrazem na "syrově" modelované a osudem deformované tváře. Sám ve filmu ztělesnil žáka malíře Giotta. Filmová verze Boccacciova Dekameronu tvoří úvod režisérovy "trilogie života".

 

Díky vizuální konkretizaci a absenci slovního vyjadřování ve vysokém stylu působí sexualita v Pasoliniho Dekameronu přímočařeji a obnaženěji než u Boccaccia. Plebejsky renesanční atmosféra filmu připomíná možná spíše Villonovy verše než Boccaccia. Ze subtilních peprných dvorských anekdot se tu staly předměstské neomalené vtipy. Ve srovnání s výtvarně přebujelým Felliniho Satyriconem je Dekameron po koloristické stránce dílem chudým – jde ovšem o záměr autora, pro kterého je hlavní hodnotou nevinnost až naivnost, a to i za cenu směšnosti.

 

Přes docela vysoké hodnocení jsou diváci poněkud zmatení a rozpačití – Pasolini byl svéráz. Samí oškliví a nesympatičtí herci. Nacpáno až vulgárním humorem.

Žánr: Komedie / Drama

Země původu: Itálie / Francie / NSR

Rok vzniku: 1970

Délka: 110 minut

Původní název: Il Decameron / Le Décaméron / The Decameron

Světová premiéra: 29. června 1971 – NSR (Berlin International Film Festival)

Kinopremiéra v ČR: 20. ledna 2000

Režie: Pier Paolo Pasolini

Námět: Giovanni Boccaccio (román "Decameron")

Scénář: Pier Paolo Pasolini

Produkce: Alberto Grimaldi, Franco Rossellini

Hudba: Ennio Morricone

Kamera: Tonino Delli Colli

Střih: Nino Baragli, Tatiana Casini Morigi

Kostýmy: Danilo Donati

Společnost: Produzioni Europee Associati (Franco Rossellini) / Les Productions Artistes Associés (Paříž) / Artemis Film (Berlín)

Natáčeno: Itálie / Francie / Jemen

Hrají: Franco Citti (Ser Cepparello-San Ciappelletto), Ninetto Davoli (Andreuccio z Perugie), Jovan Jovanovic (Rustico), Vincenzo Amato (Masetto z Lamporecchie), Angela Luce (Peronella), Giuseppe Zigaina (mnich), Gabriella Frankel, Vincenzo Cristo, Pier Paolo Pasolini (Allievo di Giotto), Giorgio Iovine, Salvatore Bilardo, Vincenzo Ferrigno (Giannello), Luigi Seraponte, Antonio Diddio, Mirella Catanesi, Vincenzo Ferrigno (Giannello), Lugi Seraponte, Antonio Diddio, Mirella Catanesi, Vincenzo De Luca, Erminio Nazzaro, Giovanni Filidoro, Lino Crispo, Alfredo Sivoli, Guido Alberti (Musciatto), Giacomo Rizzo, E. Jannotta Carrino, Vittorio Vittori (Don Giovanni), Gianni Rizzo (otec Superior), Adriana Donnorso, E. Maria De Juliis, Patrizia De Clara (jeptiška), Guido Mannari, Michele Di Matteo, a další 

 

Údaje o DVD neznámé:

 

Zvuk:

Titulky:

Obraz: barevný (podle imdb.com 1,85:1)

Bonus: