FilmX - Gauneři
Joe Cabot měl geniální plán. Najal si skupinku lupičů, kterým důvěřuje a naplánoval s nimi do puntíku propracovanou loupež - krycí jméno dostal každý z nich podle barvy. Pan Bílý, pan Oranžový, pan Růžový, pan Hnědý, pan Modrý, pan Světlý. Šestice kriminálníků, kteří se navzájem neznají, se tak setkávají, aby společně vyloupili klenotnictví. Jenže policie se na místě činu objevila s předstihem a akci překazila. Ne všem se podařilo uprchnout. Jeden je zabit, další postřelen a ti co přežili, začínají spekulovat. Kdo je podvedl? Mají snad mezi sebou práskače? Každý přichází se svou vlastní verzí příběhu a atmosféra houstne...
Každý režisér, než natočí vlastní opus magnum, potřebuje se stylisticky vyřádit a najít sebe samého. Osoba jménem Quentin Tarantino to zvládla během jednoho jediného filmu, po kterém už následovalo Pulp Fiction, ověnčené cenami a nehynoucí diváckou podporou. Na Gaunery se v jeho světle trochu zapomíná a to je velká škoda. Rafinovaně poskládána hříčka o hrstce lidí na jednom místě a jednom zatraceně perném dni, nese všechny atributy koncepčně geniální filmařiny a stává se vzorem pro všechny nezávislé tvůrce, kteří nemají peníze, ale chtějí točit. Brilantní scénář, vystavěný na zdánlivě prázdných dialozích, lehké načrtávání kapitol, které se později stalo jedním z mnoha Tarantinových trademarků, důležitá porce absurdního násilí a spousta vyhrocených chvilek a situací, do nichž byste se asi nechtěli dostat. To všechno režisér kombinuje pod záštitou slušivého komorního kabátce, v němž spousta věcí za plentou ani nevidíme. Herec a dialog, to je oč tu kráčí. Všechno navíc jsou jen třešničkou na dortu se zatraceně hustým korpusem.
Gauneři jsou narozdíl od následujícího Tarantinova filmu nabiti emocemi až k prasknutí a s přibývajícími minutami filmu se každý konflikt vyostřuje, což Tarantino kompenzuje scénami z minulosti, držícími diváka v kleštích jeho touhy se v příběhu orientovat a vděčnosti za každý další kámen do mozaiky. Podobně jako u Pulp Ficfion rozsekal svůj příběh na kratší segmenty, které nechronologicky zpřeházel, respektive proložil scény ze současnosti neustálými flashbacky do minulosti, spojené s dalšími flasbacky, do nichž je vložena ještě natočená sekvence „krycí historky na získání důvěry“ Pana Růžového o kšeftu s drogami, která sice nemá žádnou extrémně vtipnou pointu, ale díky skvělému podání se hodně dobře sleduje.
Důležitou součástí filmu je i hudba, pro jejíž vhodný výběr má Tarantino podobně šťastnou ruku jako třeba Martin Scorsese, a která funguje jako nezbytná součást příběhu a v drtivé většině míst hraje přímo ve filmovém světě postav. Vyhrává z jukeboxů, autorádií a stolních přehrávačů. Legendární se stal především song Stuck in the middle with you, který má tak rád Pan Světlý.
Ti, co viděli Pulp Fiction, mají zřejmě o násilí v Tarantinově podání představu jako o stylizované komiksové brutalitě, jež se nedá brát vážně a boří všechna dočasná tabu americké kinematografie. V Gaunerech je násilí mnohem skutečnější, je složitější na něj bez nějakého citového zaujetí koukat a když se Pan Oranžový válí celý film s prostřeleným břichem ve stále rostoucí kaluži krve a občas se svíjí v záchvatech bolesti a křečích, je těžké s ním alespoň nějakou formou necítit. Při dnes již kultovní scéně, kdy Světlého chytne rapl, vytáhne břitvu a dá se do kosmetických úprav obličeje zajatého policajta, zatímco se v bocích pohupuje do rytmu vyhrávající písně z rádia, dokonce Tarantino odvrátí kameru do mrtvého bodu na zdi haly a nechává znít jen zoufalý křik mučeného. Jeho touha vysvětlit psychopatickému Panu Světlému, že nic neví, zatímco ten ho polévá benzínem a s úsměvem se mu svěřuje, že je mu to jedno, na diváka působí natolik šokujícím dojmem, že když se Pan Oranžový vloží do situace a Světlého zastřelí, nemá rozhodně problém rozlišit, na které straně zákona v tu chvíli stojí.
Jedním z leitmotivů filmu je především důvěra, která se stane pro všechny zkázou. Kromě Růžového, který si drží ode všech dostatečný emocionální odstup, věří každý někomu jinému, obzvláště Bílý má pocit, že v jeho životě má teď něco opravdu smysl a věnuje veškerou energii na pokusy zachránit Oranžového, který je podle něj nevinný (ačkoli otázka viny a neviny je asi ve světě „gaunerů“ morálně dost problematická záležitost).
Gauneři jsou dokonale styloví (všichni chodí v černých oblecích s úzkými černými kravatami), ostří jako břitvy (včetně slovníku, slovo „kurva“ a jeho variace á la „Dej sem tu zkurveninu!“ lze v českém dabingu napočítat více než dvěstěpadesátkrát a s anglickým „fuck“ to není jiné), jen s tou jejich bezcitností to nebude tak žhavé... občas se prostě najde někdo, komu chcete věřit. Někdy to bývá chyba.
Tarantino se se scénářem Gaunerů dlouho potloukal po Hollywoodu a snažil se jej někde prosadit. Jenže všem přišel příběh příliš cynický, krutý a brutální, aby jej byli ochotni produkovat. Všem, kdo do Tarantina nakonec vůožili důvěru, budiž odměnou, že se z onoho nadšeného filmového maniaka, co byl schopen jim přehrát s entuziastickým zápalem film slovo od slova, stal jeden z nejzajímavějších filmařů dvacátého století...
A pár hlášek z filmu (pouze pro 18+):
„Víte, o čem je Like a virgin? Je to všechno o holce, která zbožňuje chlápka s velkým pinďourem. Celý je to metafora na velký pinďoury.“
„A na ty kecy s nevzdělaností vám řeknu dvě slova: Naučte se, kurva, psát na stroji.“
„Nemiř, kurva, na mýho tátu!“
„Ve skutečnosti je mi úplně zkurveně jedno, co víš a co nevíš. Mučit tě budu stejně, jen tak. Je to pro mě zábava... mučit poldu.“
„Zabils někoho?“ „Jenom poldy.“ „Žádný normální lidi?“ „Ne, jenom poldy.“
(Článek cituje z textu Radomíra D. Kokeše, Filmpub)
A na závěr malý "ozřejmovák" pro všechny, kteří dosud
netuší, jak vznikl neméně legendární South Park. 
Žánr: Krimi / Thriller / Akční / Drama
Rok vzniku: 1992
Země původu: USA
Délka: 96 minut
Původní název: Reservoir Dogs
Premiéra: 23. října 1992 (USA), v ČR vychází premiérově na DVD 9. října 2008
Přístupnost: od 18 let
Námět, scénář a režie: Quentin Tarantino
Produkce: Lawrence Bender, Monte Hellman, Richard N. Gladstein, Harvey Keitel
Hudební supervize: Karyn Rachtman
Střih: Sally Menke
Kamera: Andrzej Sekula
Výprava: David Wasco
Natočeno: Los Angeles - Kalifornie (USA)
Výroba: Live Entertainment, Dog Eat Dog Productions Inc.
Distribuce v ČR: HCE
Hrají: Harvey Keitel (Pan Bílý/Larry), Tim Roth (Pan Oranžový/Freddy), Michael Madsen (Pan Světlý/Vic), Chris Penn (hezký chlap Eddie), Steve Buscemi (Pan Růžový), Lawrence Tierney (Joe Cabot), Randy Brooks (Holdaway), Kirk Baltz (Marvin Nash), Edward Bunker (Pan Modrý), Quentin Tarantino (Pan Hnědý), Rich Turner (šerif č.1), David Steen (šerif č.2), Tony Cosmo (šerif č.3), Stevo Polyi (šerif č.4), Michael Sottile (Teddy), Robert Ruth (postřelený policista), Lawrence Bender (mladý policajt a hlas rozhlasové hry na pozadí), Linda Kayeová (šokovaná žena), Suzanne Celesteová (postřelená žena), Steven Wright (K-Billy DJ – hlas), Laurie Latham (hlas rozhlasové hry na pozadí), Maria Strová (hlas rozhlasové hry na pozadí), Burr Steers (hlas rozhlasové hry na pozadí), Craig Hamann (hlas rozhlasové hry na pozadí)
Ocenění: FF Stockholm – Bronzový kůň (Quentin Tarantino), MFF Toronto – Mezinárodní cena kritiků (Quentin Tarantino), Independent Spirit Award – Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Steve Buscemi)
Údaje o DVD:
Zvuk: Dolby Digital 5.1 anglicky, 2.0 česky
Titulky: česky
Obraz: barevný PAL DVD5 16:9
Bonus: žádný
, ale filmeček, ten je ještě lepší ...
09.10.2008 15:59