Claude Lelouch
V roce
1957 v Moskvě při tajném natáčení života v
SSSR se u něj zrodí nadšení pro film. Po vojenské
službě, kterou absolvoval roku 1960 v Armádním
kinematografickém sboru, se rozhodne osamostatnit a založí
produkční společnost Les Films 13. Ve stejném roce
debutuje snímkem „Le
propre de l'homme“.
Druhým celovečerním filmem „Nemluvte
mi o lásce“
(L'amour avec des si, 1962), financovaným z příjmů z
režie reklamních snímků, se dobře zapíše u
kritiky. S několika přáteli natáčí film „Une
fille et des fusils“
(1964), za který získá několik ocenění
na filmových festivalech.
Převratným
rokem v jeho kariéře se stává rok 1966, kdy
Claude Lelouch získává Zlatou Palmu na MFF v
Cannes za oslnivé melodrama „Muž
a žena“, kam obsadil
mýtickou hereckou dvojici Anouk Aimée a Jean-Louise
Trintignanta. Jedná se o psychologické melodrama
filmové skriptky Anne Gauthierové a automobilového
závodníka Jean-Louise Duroka, kteří jezdí
do penzionátu navštěvovat své děti. Annin muž
zahynul jako kaskadér, Durokova žena spáchala
sebevraždu. Při dalších návštěvách se
osamělí lidé sblíží. Vzpomínky
na minulost jim však brání plně se poddat svému
citu. Zdá se, že milostný vztah skončil dříve,
než byl naplněn. Jednoduchý děj obohatil tvůrce
pozoruhodnou kameramanskou prací, nevšední silou citu
a sugestivností atmosféry. To umožňuje divákovi,
aby intenzivně prožíval velké city milenecké
dvojice, sahající od smutku až po rozkoš, od utrpení
až po naději. Jednotlivé dialogy herci improvizovali během
natáčení, aniž by znali scénář. Film
získal dva Oskary a dalších 42 mezinárodních
cen.
Claude Lelouch poté napsal a natočil víc
než třicet celovečerních snímků, úspěšných
i neúspěšných, aniž by kdy přestal věřit ve své
štěstí, z nichž jsou nejpozoruhodnější
„Dobrodružství
je dobrodružství “
(1972 MFF Cannes), „Žít
a užít“ (Vivre
pour vivre, 1967), „Daleko
od Vietnamu“ (Loin du
VietNam, 1967), „Grenoble“
(13 Jours en France, 1968 MFF Cannes), „Život,
láska, smrt“ (La
Vie, l’Amour, la Mort, 1968), „Viděno
osmi“ (Jeux Olympiques
de Munich,1972), „Jiný
muž, jiná šance“
(Un autre homme, une autre chance 1977), „Edith
a Marcel “ (Edith et
Marcel, 1983), „Viva la
vie!“ (1984 MFF
Benátky), „Muž a
žena po dvaceti letech“
(Un homme et une femme, vingt ans déjà, 1986) „Cesta
zhýčkaného dítěte“
(Itinéraire d’un enfant gâté, 1988, nominace na
Césara), „Jsou
dny a úplňky“
(Il y a des jours… et des lunes, 1990 MFF Benátky), „Bídníci
20. století“
(Les Misérables, 1994 Zlatý glóbus),
„A nyní…Dámy a panové“
(And Now…Ladies & Gentlemen, 2002 MFF Cannes), „Odvaha
milovat (Le Courage D'aimer, 2005).
V roce 2006 byl hostem festivalu Febiofestu, kde uvedl svůj romantický příběh „Odvaha milovat “ (Le Courage D'aimer) a převzal cenu Kristián za přínos kinematografii. "Dělám filmy padesát let a musím říci, že jsou pro mě lepší než život. Vždycky se mi zdálo, že muži a ženy na plátně jsou zajímavější než lidé na ulici. Obdivoval jsem je jako kluk a chtěl jsem, aby se jejich příběhům skutečný život podobal," řekl tento klasik francouzské kinematografie.
Jako poslední snímek figuruje v jeho bohaté filmografii film „Román z garáže“ (Roman de Gare, 2008) natočený pod pseudonymem Hervé Picard. "Ano, Hervé Picard jsem já. Pod mým pravým jménem jsem už natočil přes 40 filmů, Claudem Lelouch jsem byl už otrávený. Chtěl jsem, aby na ten film lidi šli kvůli samotnému filmu, ne kvůli nějakému jménu." Ústředními tématy filmu jsou vražda, odplata, láska a hlavně podvod. Režisér Claude Lelouch k tomu říká: "Lži jsou v dnešním světě velice důležité. Hlavně pro ty, kteří nic neumí, nejsou inteligentní, bohatí ani krásní. S nepravdou se pracuje mnohem lépe, než s pravdou." Teď už se tím jen baví, při premiéře na festivalu v Cannes to však nikdo netušil. "Lidé byli zvědavi na toho mladého režiséra, který snímek natočil. A tak jsem slyšel reakce, kterých jsem se už dlouho jako Lelouch nedočkal," dodává pobaveně režisér.
Claude
Lelouch již od počátku své kariéry procházel
různými dobami a trendy a stále se pohyboval mezi
velkými produkcemi, ale i nejkomornějšími filmy.
Tvorba Clauda Lelouche je populární a autorská
zároveň. Jeho celovečerní snímky nenechaly
publikum nikdy lhostejné. Patří do velmi úzkého
okruhu francouzských režisérů, kterým se
podařilo opakovaně překonat se svými filmy miliónovou
návštěvnost.
