Kdo z vás někdy nezatoužil alespoň na okamžik po nesmrtelnosti… jaké by to bylo, být na světě ještě dalších sto nebo dvě stě let, člověk by viděl, jak se vše mění a jak to, co bylo v době mládí považováno za nemožné, je najednou běžné… Drama (které mělo být původně románem) Karla Čapka Věc Makropulos (z něhož je citace výše) před touto touhou varuje – slavná operní diva Emily Marty zná recept na nesmrtelnost a žije již více než 300 let, nicméně, touha po nesmrtelnosti již dávno vyprchala a ztratila své kouzlo…
Karel Čapek: Předmluva k Věci Makropulos:
„Tako nová komedie začala mne zaměstnávati asi před třemi nebo čtyřmi roky, tedy ještě před R. U. R..; tehdy ovšem tanula mi na mysli jako román. Patří tedy látkově k věcem, které bych chtěl mít už za sebou (…) Podnětem k ní byla theorie, tuším prof. Mečnikova, že stárnutí je autointoxikace organismu. (…) V této knížce se líčí dlouhověkost jako stav velmi málo ideální a dokonce velmi málo žádoucí. (…) Můj osobní život nebude patrně ani šťastnější ani smutnější, budu-li nazýván pesimistou nebo optimistou; avšak ´býti pesimistou´ zahrnuje, jak se zdá, jistou veřejnou odpovědnost. (…) V této komedii jsem měl úmysl říci lidem něco útěšného a optimistického. Nevím, je-li optimistické tvrdit, že žít šedesát let je špatné, ale žít tři sta let dobré; myslímjen, že prohlásit šedesátiletý (průměrně) život za přiměřený a dosti dobrý, není zrovna zločinným pesimismem. (…) Snad je dvojí optimismus: jeden, který se od špatných věcí odvrací k čemusi lepšímu, třeba vysněnému; druhý, který hledá v samotných špatných věcech něco aspoň trochu lepšího, třeba jen vysněného. (…)“
Záznam hry pochází z roku 1970 a byl také uváděn v Československé televizi. Režie televizní verze Jaroslav Dudek.