Šíp – Requiem pro panenku

Úterní Šíp nám 8. dubna 2008 doplní sbírku „novějších“českých filmů o titul Requiem pro panenku za 42,– Kč. Snímek, v němž si premiéru odbyla tehdy 16-tiletá Aňa, a v němž Filip Renč hned debutem prokázal svůj režisérský talent. DVD již před časem vyšlo spolu s jiným českým filmem Fany v časopise Biják.

Dnes už tu nic není… jen pár starých cihel a pokroucené cáry železa, divoká tráva a zrezivělý plot. Jediná listopadová noc stačila, aby se vše ztratilo, zmizel dům i lidé v něm, zůstal jen příběh…

Český psychologicko společenský snímek zachycující šokující příběh čtrnáctileté Mariky, která se poté, co je znásilněna vlastním otcem, administrativním omylem dostane místo do dětského domova do nelidské mašinérie ústavu pro mentálně postižené dívky, odkud není úniku. Vychovatelky zde používají svérázné praktiky trestu, vytvoří si stát ve státě, který jim hlavní hrdinka narušuje. Sadisticky týrají postižené dívky a udržují je pod silnými dávkami prášků. Marika se pokouší upozornit na omyl a když nikdo nereaguje, snaží se uniknout. Dostává se do sporu s cynickým personálem i lhostejným ředitelem. Život v ústavu připomíná peklo, ale nepřestává doufat. Podaří se jí uprchnout, je však donucena k návratu. Neviditelná válka mezi mocí neschopných a odporem bezmocných: jak sílí nátlak v marné snaze zlomit, tak sílí odpor v zoufalé snaze nebýt zlomen… Spory s brutálními vychovatelkami se vyhrocují a vedou až k tragickému vyvrcholení.

Film je metaforou nelidskosti a nezájmu Čechů o své spolubližní. Řediteli ústavu je například zcela jedno, co se v jeho instituci děje: zajímá se o modely automobilů, případně o to, že pojede na konferenci do zahraničí. Jediné osoby – starý ústavní lékař (alkoholik) a jedna pečovatelka (věřící) – které si uvědomují hrůzu, v níž ústav existuje, jsou zcela neefektivní a pro lidskost neudělají nic. Hlavní hrdinka nemá jinou možnost jak se vymknout teroru pečovatelek, než že ústav podpálí. Avšak stejně děsivě nelidský a sobecký jako pečovatelky je vnější svět. Hasiči, kteří přijedou s hasičským vozem na místo hořícího domu, nehasí, nezájem – „není voda“. V hasičské stříkačce mají naházené lahváče. „A nakonec je to stejně pro ty debily lepší, jestliže umřou“, míní požárníci, líní snažit se děti z hořícího domu zachraňovat.

Žánr: Drama, psychologický
Země původu: Československo
Rok vzniku: 1991
Délka: 94 min
Premiéra v kinech ČR: 1. února 1992
Režie: Filip Renč
Scénář: na námět Josefa Klímy (reportáž z knihy Brutalita) Filip Renč, Igor Chaun
Produkce: Věra Kopecká
Hudba: Ondřej Soukup
Zpěv: Lucie Bílá
Kamera: Juraj Fándli
Společnost: Filmové studio Zlín
Natáčeno: zámeček Lešná, zámek Veselí nad Moravou
Hrají: Anna Geislerová (Marika), Barbora Hrzánová (Johanka), Soňa Valentová (Volfová), Eva Holubová (Krocová), Jaroslava Hanušová (Procházková), Jan Schmidt (ředitel), Filip Renč (Viki), Eduard Cupák (doktor), Věra Nováková (Suková), Dagmar Dědková (Kubyová), Alice Dráčová (Zdena), Vlasta Mecnerowská (Burešová), Zuzana Dančiaková (Zuzana), Lenka Pekárková (Kaťuška), Alice Troblová (Péťa)

Údaje o DVD:
Zvuk: Dolby Digital 2.0 česky
Titulky: ??
Obraz: 4:3
Bonus: Fotogalerie, Filmografie, Rozhovory (Filip Renč, Josef Klíma, Anna Geislerová)