Diváci filmu často vytýkají, že je příliš depresivní a proto je vhodný na maximálně jedno zhlédnutí. Po něm už nebudete mít chuť se k natolik smutnému filmu vracet. Uvedení takového filmu těsně před vánocemi, které jsou svátky radosti, může mít své opodstatnění – ne všichni lidé mohou svátky prožít v radosti, klidu a veselí. Je spousta lidí opuštěných, starých a nemocných. A právě na takové lidi, pokud se v naší blízkosti vyskytují, bychom neměli zapomenout.
Kritici filmu ani tak nevytýkali to, že je příliš smutný nebo deprimující, ale spíše to, že je příliš zjevné, jak se jeho tvůrci snažili v úsilí dojmout diváky k slzám. Příběh je podle nich až příliš vykombinovaný, a má také prý příliš průhlednou symboliku – ukazovat dvojici objímající se uvnitř věže s hodinami, aby se ukázalo jak málo času jim zbývá, je prý až příliš přímé.
Co nelze filmu upřít je kvalitní herecké obsazení: Amanda Peet je docela dobrá a Dermot Mulroney je více než adekvátní typ herce pro tuto roli. Ostatně to není jeho první film, kde ztvárňuje postavu člověka umírajícího na rakovinu (další se jmenuje Základ rodiny – The Family Stone).
Faktem je, že navzdory ne zcela přesvědčivým hodnocením kritiků si tento typ filmů vždycky své publikum najde, a to především mezi ženskými divačkami. Snad je to proto, že jsou citlivější a své city se méně snaží skrývat. Za mnohé názor jedné z nich:
Nevím, proč tento film nedostal lepší hodnocení. Je to srdcervoucí příběh a celý se odehrává ve skutečném světě. Vztah mezi dvěma hlavními hrdiny je úžasný, jejich jednání opravdové a to mě přimělo přemýšlet o tom, jak plýtváme našimi životy v honbě za hloupými materiálními statky, namísto abychom každý den prožívali tak, jakoby to byl náš poslední. Pro mě je to definitivní kandidát ke koupi.
