Parta mladých herců putuje po Francii a snaží se vydělat nějaký ten peníz. Většinou jsou však za své dramatické zpracování pohádky o Červené Karkulce placeni bídně a tak s povděkem přijmou nabídku barona Axela de Fersena, jenž je pozval, aby zahráli k narozeninám jeho vnukovi. Jsou si vědomi, že jim bohatý aristokrat dá nadprůměrný honorář, který možná přesáhne i jejich celkové zisky za půlroční hraní. Už po příjezdu do vznešeného sídla ale cítí ve vzduchu jisté napětí. De Farsenův vnuk je po nedávné smrti matky zamlklý a duchem nepřítomný, jeho dědeček působí také více než zvláštně a kdesi v okolí se potuluje uprchlý vrah. I přesto má skupinka snahu zachovat klid, což se jí daří jen do chvíle, než zemře první její člen. Nikdo z herců neví jistě, kdo za vraždou stojí. Uprchlý násilník? Podivný hajný? Či sám baron? Všichni začínají najednou panikařit, protože jsou naprosto odříznuti od okolního světa uprostřed hlubokých lesů a jakákoliv pomoc je nedostupná.
Horor, jenž vznikl ve francouzské produkci v roce 2000, se může pochlubit tísnivou a depresivní atmosférou utvářenou především pomocí originální práce s kamerou a střihem.
Na rozdíl od masově produkovaných hollywoodských béčkových hororů se nesnaží šokovat a strašit pouze množstvím krve a brutálností vražd. Právě dobře vybudovaná atmosféra vyvolávající v divákovi při večerním sledování pocit strachu je tím nejdůležitějším pro tento filmový žánr. V hlavních rolích se ve filmu objevují mladí herci, ale Hluboko v lesích se pyšní i známými tvářemi. Například barona de Fersena ztvárnil titán francouzské kinematografie Francois Berléand, jehož jste v nedávné době mohli vidět v Arsenu Lupinovi, Slavících v kleci či Kurýrovi 2. Svým hereckým výkonem zastiňuje bez debat všechny zúčastněné a pozvedá celý snímek o úroveň výš.
Death Race 2000
Prezident Spojených států se silně diktátorskými sklony si udržuje popularitu u občanů každoročním pořádáním brutálního automobilového závodu, během něhož je povoleno likvidovat chodce i jiné nešťastníky, kteří se připletli závodníkům do cesty a ještě se za to získávají body. Death Race je celonárodní událostí, o níž průběžně informuje televize, auta jsou legračně vyparáděna a vyšperkována různými zbraněmi a jejich posádky mají rovněž hodně bizarní vizáž. Najdeme tady třeba Kleopatru a Nera nebo pár v uniformách wehrmachtu a hlavně pak dva největší favority závodu – Frankensteina (David Carradine je v upnutém fetišistickém koženém oblečku fakt k sežrání) a svalnatého kovboje Machine Gun Joa Viturba (Sylvester Stallone), přičemž oba mají samozřejmě náležitě sexy vyhlížející navigátorky, s nimiž si to rozdávají večer v hotelových pokojích. Všichni účastníci závodu samozřejmě chtějí vyhrát kvůli slávě a penězům, Frankenstein však má ještě jeden důvod a míří hodně vysoko. Režisér Paul Bartel natočil v polovině sedmdesátých let pro gurua béčkového filmu Rogera Cormana proklatě zábavnou černou komedii, která brutálně úchylný nápad scénáristů dotahuje do těch nejabsurdnějších detailů. Důkazem budiž třeba vynikající scéna v televizním studiu, kam si pitomá tlustá moderátorka pozve vdovu po jedné přejeté oběti a nadšeně se jí ptá, jak moc je pyšná, že se její manžel stal jubilejním skórem Frankensteina. Death Race 2000 v sobě skvěle kombinuje prvky nejrůznějších žánrů (sportovní drama, sociální satira i romantická komedie), přitom si ale zachovává patřičný cynický nadhled a má příjemnou béčkovou patinu, díky níž všechny výše zmíněné prvky působí tak trochu jako parodie na dané žánry. Potěšitelnou zprávou je, že v příštím roce by měl Paul W. S. Anderson natočit volné pokračování Death Race 3000, jež bude vedle Rogera Cormana překvapivě spoluprodukovat i Tom Cruise. Doufejme, že zuřivý scientolog Cruise nebude nudit režiséra, aby ubral plyn a natočil něco krotšího a přístupnějšího mainstreamovému publiku.
V textové části pak stejně jako každý měsíc naleznete články z oblasti techniky pro domácí zábavu i recenze a další informace o nových filmových titulech na DVD. První z testů se zaměřuje na jednu z nejžádanějších kategorií současného trhu audiovizuální technikou – na levné značkové DVD přehrávače (s cenou do 4.000 Kč). AV receivery jsou právem označovány za srdce domácí audiovizuální techniky – ve druhém testu tohoto čísla jsou porovnávány vlastnosti těchto přístrojů z produkce známých značek v prestižní kategorii do 50.000 Kč. Do kategorie přístrojů pro náročné uživatele, vyžadující špičkovou reprodukci nejen domácího kina, ale i klasických stereofonních nahrávek, patří také červnový výrobek měsíce, nový předzesilovač a výkonový zesilovač NAD M15 a M25, který zaujme nejen svými vlastnostmi, ale i moderním designem. V centru zájmu trhu i našich recenzí samozřejmě zůstávají i ploché televizory – tentokrát v duelu porovnáváme dva špičkové LCD modely s praktickou úhlopříčkou 32 palců (tj. cca 81 cm) – Panasonic TX-32LX60P a Samsung LE32R71B, v samostatných profilech pak představujeme sedmatřicetipalcový (95 cm) LCD model Mascom MC37W21B/S a plazmový NEC T1000 s dnes už „klasickou“ úhlopříčkou obrazovky 106 cm. Z dalších produktů představovaných v tomto čísle připomeňme např. technicky pozoruhodně pojatou tříčipovou videokameru Panasonic SDR-S100 zaznamenávající video ve vysoké kvalitě (MPEG-2) na paměťové karty SD, praktický externí DVB-T tuner Pinnacle PCTV200E, umožňující přijímat pozemní digitální televizní vysílání např. na notebooku, či další mobilní multimediální zařízení Thomson Lyra X3030, umožňující kromě reprodukce hudebních nahrávek v MP3 i přehrávání videa a fotografií na zabudovaném displeji. Moderní audiovizuální technika to ovšem není jen klasická „věž“ či domácí kino v obýváku. Možnosti promyšleného ozvučení celého bytu či rodinného domku přibližuje článek Multiroom, aneb řešení pro více místností v rubrice Praxe. Pokud vás zajímají poslední trendy audiovizuální výbavy do automobilu, nepřehlédněte reportáž ze specializované výstavy Car&Sound Sinsheim 2006. Samozřejmě, že v čísle najdete také obvyklé recenze filmových novinek vycházejících na DVD.