Řitka Video – Vzpoura pretoriánů

Sandálový velkofilm. Přiznám se bez mučení, že jsem tenhle pojem neznal, dokud jsem na něj nenarazil na Zóně. A dokonce mám pocit, že to bylo právě v souvislosti s titulem z katalogu společnosti Řitka Video, který nese název Vzpoura pretoriánů. Osudy krutého římského císaře ve výpravném filmu aneb z čeho povstaly takové filmy, jako je Gladiátor.

Tak nejprve zase něco oficialit:

Císař - tyran 

Císař Titus Flavius Domicianus. Byl vzorem tyrana na římském trůně. Za jeho vlády došlo ke sporům se senátem a ke krutému pronásledování jeho členů. Uplatňováním zákona o urážce majestátu překonal dokonce i císaře Nerona a čekal ho i podobný osud. V září roku 96 byl svými odpůrci, v čele s vlastní manželkou, zavražděn. Výpravný historický snímek se soustředí na poslední dny vlády císaře Domiciana, tedy okolo roku 96 našeho letopočtu. V té době  se v Římě nemohl cítit v bezpečí nikdo, dokonce ani panovníkovi příbuzní. Zhýralost dvora a diktátorské manýry vedly k rozsáhlému spiknutí, které nakonec dovedly Domiciana pod dýku jeho vlastního správce.

 

Pretoriáni 

 

No, nejsem odborník na antické dějiny, ale text možná popisuje historickou skutečnost, nicméně film je tím jen volně inspirován a děj příliš popisu neodpovídá. Nejprve ale pár slov k disku – obraz kvalitou odpovídá stáří filmu (tzn. ke sledování na malé obrazovce to stačí), dabing vcelku ujde a za uši tolik netahá, i když občas jsem měl nejasný pocit, jestli ten samý hlas nepatřil už nějaké jiné osobě.

 

Nepozdravil sochu císaře... 

 

Film nám krutost císaře demonstruje hned od první scény, svobodní občané mají za povinnost například zdravit i sochy císaře, kolem kterých prochází. Kdo si dovolí odporovat (sochu ignorovat), je okamžitě bez milosti všudepřítomnými strážemi likvidován. Ne každému je takový stav po chuti. Senátoři se ohánějí svými právy a vedou řeči, ovšem císaři to nebrání v pořádání jejich hromadných poprav.

 

Drahý, kdy se zase uvidíme... 

 

Velitel pretoriánské gardy Valerius Rufus si tedy alespoň v masce červeného vlka hraje na kombinaci Černého tulipána se Zorrem a zajišťuje alespoň nějakou spravedlnost – vysvobozuje nespravedlivě zatčené, zabraňuje popravám a dává tak senátorům i lidu naději.

 

Bohyně, přijmi jejich oběť 

 

Císaře naopak popuzuje k vyšší frekvenci likvidace všech podezřelých. „Já jsem bůh. Všichni se mi musí klanět! I kdyby to všechny mělo stát krk a hlavu na něm, aby se mi váleli u nohou!"

 

Svěř mi velení, můj císaři 

 

Tyranovi v jeho úsilí vehementně pomáhá jeho družka, bývalá egyptská kněžka, která pro jeho obveselení například hodlá zavést kult jedné z bohyň, jejíž kněžky musí obětovat své panenství (jemu) a šperky (jí). Do várky vybraných se dostane i milá velitele pretoriánů, což jen uspíší plány na změnu situace.

 

Do boje! 

 

A tak za pomoci podzemních chodeb, odhodlaných senátorů, spojence přímo u císaře a uschovaných zbraní v lomu začíná příprava svržení císaře. Ovšem cesta nevede přímo, ale přes řadu soubojů, kobky vězení, pronásledování a únosy, mrtvé spravedlivé a hory mrtvých nespravedlivých.

 

P-o-m-o-c! 

 

Filmu je vzhledem k věku potřeba prominout takové věci, že mrtví padají, když se meč jen dotkne jejich krunýře, že propíchnutí kopím jasně vede mimo tělo oběti, že ti záporní jsou absolutní nemehla a padají, sotva se na ně někdo křivě podívá, že souboje jsou znatelně markýrované, že císařský palác (ne)hlídají minimální stráže…

 

Nechte ji! 

 

A jak už jsem předeslal, nejsem historik, nemohu se tedy vyjádřit k tomu, zda je možné, aby císař dal přednost před pretoriánskou gardou ochraně sborem gladiátorů, aby podzemí Říma bylo prošpikováno systémem chodeb, které propojují všechna dějově potřebná místa, či zda odpovídají kostýmy a zbraně. Ale koukat se na to jako na dvojitě dějinný film lze.

 

Takovou krásu nemůže zavřít do vězení 

 

Historický film z hlediska námětu a historický z hlediska dějin filmu – už jen proto, že se jedná o klasického zástupce evropských historických kostýmních filmů z konce padesátých a poloviny šedesátých let, které byly podhoubím nejen pro výše zmíněný velkofilm.

Nevzdoruj mi 

Žánr: Akční / Dobrodružný / Historický / Drama

Země původu: Itálie

Rok vzniku: 1964

Délka: 100 minut

Původní název: La rivolta dei pretoriani

Světová premiéra: 4. září 1964 – Itálie

Režie: Alfonso Brescia

Scénář: Gian Paolo Callegari

Produkce: Carlo Vassalle

Hudba: Carlo Franci

Kamera: Pier Ludovico Pavoni

Střih: Nella Nannuzzi

Kostýmy:

Společnost: Films Internazionali Artistici / Prometeo Film S.r.l.

Natáčeno:

Hrají: Richard Harrison (velitel pretoriánské gardy Valerius Rufo), Moira Orfei (Artamne), Piero Lulli (císař Domicián), Giuliano Gemma (Cocceio Nerva), Paola Pitti (Lucilla), Ivy Holzer (Zusa), Fedele Gentile (Fabio Lucilio), Amedeo Trilli (strážce lomu), Mirko Ellis (Seiano), Renato Montalbano (Sotero), Salvatore Furnari (Elpidion), Massimo Carocci, Aldo Cecconi (Soterus), Andrea Fantasia (uzurpátor), Osiride Pevarello (plivač ohně), Bruno Ukmar (římský voják), a další

V českém znění:  Jiří Prágr, Ladislav Cigánek, Bohuslav Kalva, Marek Libert, Regina Řandová, Jolana Smyčková, Svatopluk Schuler, Jiří Plojhar, Vítězslav Bouchner, Ivo Kubečka, Klára Šumanová, a další

 

Menu DVD 

 

Údaje o DVD:

 

Výběr kapitol 

 

Zvuk: Dolby Digital 2.0 italsky, česky

Titulky: česky

 

Nastavení zvukové stopy 

 

Obraz: barevný PAL 16:9 (2,35:1)

Bonus: trailery na další DVD z katalogu společnosti