Nejslavnější zločinci světa

Násilníci, únosci, vrazi a devianti jsou tak negativní hrdinové světa zločinu, z jehož dějin čerpala literatura, film i výtvarné umění. Zejména to byl však film, (o němž již Stalin prohlašoval, že to je nejsilnější prostředek k ovládání širokých mas), dokázal z těchto začasté zkrachovanců lidské společnosti a sprostých kriminálníků udělat supermany hodné obdivu. S touto pokřivenou optikou s díky senzacechtivým médiím setkáváme dodnes.

Nejnovější dokument italské produkce věnující se této problmatice, nazvaný "Zločiny století", bourá řadu mýtů a podává pravdivý obraz světa těch, kdo překročili zákon lidské společnosti zvlášť brutálním nebo odsouzeníhodným způsobem. Předestírá ucelený přehled různých typů zločinců, kteří se zapsali do dějin, avšak díky pokleslým literárním žánrům a filmu se tak stalo způsobem, který je zidealizoval a zpopularizoval. Ať už se jednalo o bandity na přepadávající a loupící na italském jihu, kteří byli vydáváni za posly spravedlivé sociální revoluce; nebo o tzv. "muže mimo zákon" na divokém americkém západě. Generace mladých čtenářů vyrostli na četbě paperbackových "kovbojek", "krváků" typu "Rodokaps", "Weekend" atd., a dobrodružných příběhů, často v komiksové podobě. Aniž bych chtěl tyto literární žánry nějak odsuzovat, je nevyvratitelným faktem, že podávají často nepravdivý obraz o osobnostech jako byli například Jack Rozparovač, Billy Kid, Buffalo Bill, Butch Cassidy nebo Sundance Kid. Jejich životní osudy měly k nějaké romantice, tak jak je líčena v románech a povídkách, hodně daleko. Tyto legendy vytvářeli různí pisálci, a ve společnosti zrozené bez staletých historických kořenů docházely vděčného přijetí. Tyto legendy a mýty se tak postupně stávaly převládájícím míněním o slavné minulosti národa, které pak o mnoho desítek let později musely být uváděny na pravou míru seriózními historiky.

Jedním z takových zločinců byl například Jesse Woodson James. Se svým bratrem vyloupili první banku v městě Liberty, tehdy odešli s 60 tisíci dolarů a zanechali za sebou první oběť. Během dalších 15 let se Jamesova banda pohybovala po celých Spojených státech a vykrádala jak banky, tak dostavníky a vlaky. Po stopách Jamesovy tlupy se brzy vydala Pinkertonova agentura, a pomalu se proti nim začala obracet i veřejnost. Když se v roce 1876 psanci dostali do města Waterloo v Minnesotě a pokusili se vyloupit banku v Northfieldu, místní obyvatelé však zahájili palbu a během několika minut byla celá banda mimo bratrů Jamesů buď mrtvá nebo pochytána.

Billy Kid, jméno, které se stalo legendou starého, "divokého" západu, jméno, které můžeme přeložit jako Mrňous Vilík – a tato přezdívka nezní právě příliš mužně a nebezpečně. Billy the Kid, muž, spíše chlapec, který se již v mládí dostal do rozporu se zákonem a který ve věku devatenácti let poprvé zabíjel. Muž, jenž byl ve věku jednadvaceti let odsouzen k trestu smrti za vraždu, ale jemuž se podařilo z vězení uprchnout za cenu dalších dvou vražd. Jak jinak, Billy the Kid byl dopaden a zabit pomocným šerifem Patem Garretem, bývalým lovcem bizonů, s nímž se Billy the Kid vzdáleně znal.

Bratři Daltonové, na celém západě obávaní banditi, jsou u nás známí díky animovanému filmu o Lucky Lukem. Existovali však ve skutečnosti a byli jedním z prvních protagonistů zločinného spolčení rodinného typu.

Ve středu 26. října 1881 okolo třetí hodiny odpolední došlo v arizonském pohraničním městě Tombstone na pozemku Harwoodovy dřevařské firmy naproti vchodu do O.K. Corralu k divoké přestřelce deseti mužů. Na jedné straně stál marshal Wyatt Earp se svými dvěma bratry a známým pistolníkem Docem Hollidayem, na druhé bratři Clantonovi, bratři McLauryovi, Billy Claiborne a úplatný šerif Johnny Behan. Střelba trvala zhruba půl minuty a na zemi zůstala těla tří zločinců. Tato událost vešla do dějin jako přestřelka u O.K. Corralu a v průběhu let nabyla rozměrů symbolického střetnutí mezi zákonem a bezprávím v divokém americkém pohraničí.

Butch Cassidy, rodným jénem Robert LeRoy Parker, byl proslulý železniční a bankovní lupič. Nesmíme zapomínat ani na ženy: Calamity Jane byla hraničářka a profesionální zvěd, nejznámější jako blízká přítelkyně Wild Bill Hickoka, slávu však získala i potyčkami s domorodými obyvateli – Indiány.

Od zločinců divokého západu se dokument přesouvá do tzv. období bouřlivých let Ameriky. Bonnie a Clyde jsou známou dvojicí, jejichž příběh zromantizovalo několik knih a zejména film s názvem Bonnie a Clyde, který v roce 1967 natočil režisér Arthur Penn. Na našem DVD jsou zachyceny reálné dobové záběry z akce, při níž byli zabiti policií. Tisk v honbě za senzacemi proměnil tyto bezcitné vrahy v pochmurně sentimentální postavy. Dalším zločincem tohoto období byl John Herbert Dillinger. Jeho příběh ztvárnil Johnny Depp ve svém filmu Veřejní nepřátelé.

Al Capone nemůže chybět snad v žádném podobném dokumentu, zabývajícím se dějinami zločinu. Byl významnou postavou mafie v Chicagu v 20. a 30. letech 20. století. Důležitou příčinou jejího rozmachu byla prohibice, která měla za cíl potlačit alkoholismus a zvýšit tak produktivitu práce v továrnách. Naopak ale podpořila obchod s alkoholem a řízenou prostituci v Chicagu. Přestože se má za to, že Al Capone měl na svědomí popravy mnoha desítek lidí, žádná z vražd mu nikdy nebyla prokázána.

Lucky Luciano, byl jedním z nejmocnějších mužů v dějinách organizovaného zločinu. Zmodernizoval americkou mafii a stál za obrovským poválečným obchodem s heroinem. Vytvořil tzv. Francouzskou spojku. Opium se tehdy pašovalo z Turecka do Francie (Marseille), kde se z něj vyráběl kvalitní heroin. Ten dále putoval do Spojených států. Další postavou spjatou s mafií Bugsy Siegel, americký gangster. Rozpoznal potenciál Las Vegas pro provoz hazardních her a přitáhl tam pozornost mafie. Město tak začalo být na konci 40. let 20. století obrovským zdrojem příjmů pro organizovaný zločin.

Sérioví vrazi

V roce 1990 rozdělila americká FBI sériové vrahy do několika základních katergorií: Vizionář neboli bludař trpící halucinacemi, obvykle božské nebo ďábelské podstaty, které ho nutí zraňovat, ničit a zabíjet. Požitkář nalézá potěšení v tom, že jiné lidi zbavuje života. Sériový vrah "Dominátor", který zabíjí proto, aby si svou oběť podorbil a ovládal ji. A sadisticko psychopatický vrah, který prožívá ukojení, když své oběti způsobuje bolest a mučí ji před tím, než ji zabije.

Sérioví vrazi jsou považováni za produkt dnešní doby, ale za sériového vraha bychom mohli označit již císaře Nerona ve starém Římě. Nero nechal zabít svoji matku Aggrippinu. Třikrát se ji pokusil otrávit a utopit, ale bez úspěchu. Nero dal postavit dokonce loď, jež se měla stát nástrojem Agrippininy smrti. Když se koráb ocitl na moři, rozpadl se a Agrippina skončila ve vlnách. Dokázala však plavat směrem ke břehu, kde ji pak zachránila rybářská loď. Nakonec poslal Nero do jejího domu vojáky s cílem ji zabít. Zabil i svého nevlastbího bratra Britannika a mnoho svých odpůrců.

V devatenáctém století William Burke a William Hare exhumovali pohřbená těla, aby Robert Knox ve výzkumných laboratořích v Edinburghu měl co pitvat, protože podle zákona smělo být pitváno pouze jedno tělo ročně. Nedostatek těl vedl k ilegálnímu obchodu s mrtvolami, a nakonec až k hrůzné praxi. Burke a Hare se už nenamáhali se složitými exhumacemi, ale vraždili lidi, o nichž si byli jisti, že je nikdo nebude postrádat. Lékaři to tušili, v zájmu vědy však těla kupovali dál.

Jedním z nejsadističtějších démonů v dějiných zločinu byl Herman Webster Mudgett. Pověšen v květnu 1896, tento podvodník, který se stal vrahem, byl obžalován pro jediný zločin, ale je podezřelý, že zavraždil něco mezi padesáti a dvěma sty obětí, hlavně ženy. V centru Chicaga si postavil zámek, v němž byly nalezeny zbytky sedmadvaceti koster. Tento zámek byl doslova prošpikovaný pastmi, určenými obětem: místnosti, z nichž se nedalo uniknout, plynové komory, studny, naplněné vápnem atd.

Henri Désiré Landru pocházel z dobré rodiny a dosáhl i titulu inženýra. Přesto mu podnikání nevycházelo tak, jak si přál. Jako vdovec si podal seznamovací inzerát, na který se přihlásila vdova Cruchetová. Zhruba po roce se po ní a jejím synovi slehla zem . Stejným způsobem zmizely i další ženy, se kterými se Landru seznámil. Posléze policie narazila na jeho stopu a při domovní prohlídce bylo nalezeno 295 ohořelých lidských kostí a zbytky šatů. Policie předpokládala, že Landru sprovodil ze světa více než 200 žen.

Historie poprav a mučení

Ke zločinům neodmyslitelně patří tresty. Způsoby potrestání nejzávažnější kriminality se v průběhu dějin také měnily. Od prosté pomsty davu v duchu zásady "oko za oko, zub za zub", až po rozsudky moderní justice, ovlivněné odbornými posudky z oblasti psychiatrie, defektologie a medicíny. K tomu také přispělo poznání, že páchání zločinů může být ovlivněno mozkovými abnormalitami.

Dokument nás seznámí s přínosy, jaké měly pro kriminologii postavy jako Cesare Beccaria, Cesare Lombroso, Louis Alphonse Bertillon a Zikmund Freud nebo Alfred Adler. Dozvídáme se o názorech na moderní metody kriminalistiky, jako některé anthropometrické metody, nebo objev anglické genetičky Patricie Jacobsové z roku 1965, která objevila vztah mezi kriminalitou a genetickou výbavou.

V kapitole o popravách a mučení se dozvíme podrobnosti o inkvizičních tribunálech, výsleších, upalování na hranici, likvidaci řádu templářů, povraždění sekty katarů, popravě Giordana Bruna, atd. Velká pozornost je věnována gilotině, jako modernímu nástroji popravování, který nahradil sekery a meče středověku. Skutečné záběry dokumentují mechanismus umírání při oběšení. Se smrtí bývá často spojena i ziskuchtivost. Zde je zmíněn případ popravy iráckého diktátora Saddama Husseina, jejíž záběry byly nabídnuty jedné televizní stanici za 20 tisíc dolarů.

Některé metody poprav jsou prezentovány jako bezbolestné. Je tomu tak ale doopravdy? Zde jde především o upalování zaživa, které se provádí na elektrickém křesle a je zmíněna celá řada zajímavostí souvisící s popravami tímto vynálezem. Vše je doplněno spoustou nechutných, ale pravdivých detailů. I takzvaná "smrtící injekce" je veřejností považována za humánní. O tom jaká je pravda, se dozvíte díky reálným záběrům. Nezapomnělo se ani na plynové komory a jiné hrozné způsoby, jak zabít odsouzence.

Vrazi s tváří anděla

Tato kapitola vypráví o vražedné mánii mladistvích, kteří se uchylují k vraždám z důvodů nenávisti. Je uveden případ Erica Harrise a Dylana Klebolda, studenti střední školy Columbine v americkém městečku Littleton, kteří zabili v dubnu 1999 dvanáct spolužáků a učitele. Nakonec oba spáchali sebevraždu. Na svůj útok se dlouho a pečlivě připravovali, trénink a ideologické proklamace si natáčeli na video.

Vzpomeňme na hromadné vraždění, které se odehrálo ve škole v německém Winnendenu. V roce 2008 zastřelil dvaadvacetiletý student Matti Juhani Saari na střední škole ve Kauhajoki na jihozápadě Finska devět spolužáků, učitele a nakonec i sebe. Den před masakrem ho policie vyslýchala kvůli videu na serveru YouTube, kde byl nafilmován při střelbě.

Videonahrávku po sobě zanechal i další školní střelec, jihokorejský student Čo Sung-hu. Vysvětluje na ní, co ho přivedlo k vraždění. Čo Sung-hu oblečený do khaki vesty a černého trička v dubnu 2007 zabil na Virginském polytechnickém institutu v americkém Blacksburgu dokonce 32 lidí, pak spáchal sebevraždu.

V roce 2008 v areálu vysoké školy v americké Louisianě byly zastřeleny tři ženy.  Policie nalezla mrtvá těla třech studentek ošetřovatelství v druhém patře Lousianské Technické Univerzity, v hlavním městě Baton Rouge. Po střelbě nastal v budově velký zmatek, lidé se snažili rychle uniknout.

Kapitola se také zabývá zneužíváním dětí v zemích třetího světa, kde jsou využívání k otrocké práci, jako "dětští vojáci" apod. Děti jsou nuceny k násilí a zabíjení. Hrůznost násilí páchaných na dětech je zjevná i zemích, kde jsou děti zapojovány do politické propagandy a terorismu. Nezpomnělo se ani na kriminální činnost, kterou je obchod s dětskými orgány.

Údaje o DVD:

Uvádí: Filmexport Group International Sales
Originální název: Crimen – Monsters Of Crime
Rok vzniku: 2009
Distribuce: Popron
Celkový čas: 116 minut
Režie: Gabriele Crisanti
Hudba: Nico Fidenco, Giacommo Dell’Orso
Odborná konzultace: Vincezo Maria Mastronardi
Speciální efekty: Davide Bracci
Spolupracovali: Muzeum kriminilogie Řím