1. světová válka – Nové zbraně na moři.

Jako v každé válce, i v 1. světové válce došlo k obrovské mobilizaci nejen lidských a výrobních sil, ale i k mobilizaci intelektuálního potenciálu pro vývoj nových technologií, technických inovací a nových vynálezů.

Nové objevy, nové výrobky – převážně nové zbraně – byly ihned zaváděny do praxe nejen na bojištích, ale také v zázemí. Došlo ke vzniku celých nových výrobních oborů a naopak nové technologie a výrobní postupy objevené před válkou v civilním sektoru (například elektrotechnické vynálezy, letadla těžší než vzduch či technologie pásové výroby) byly zavedeny do výroby zbraní a do vojenství.

Soupeření velmocí, zejména Velké Británie s Německem na moři, bylo jedním ze spouštěcích momentů nekontrolovaného zbrojení před 1. světovou válkou a nepřímým důvodem ke vzniku celého konfliktu. Přesto námořní síly nehrály za války takovou roli, jak by se dalo před ní očekávat. Odehrálo se několik námořních bitev, největší z nich Bitva u Jutska, známá také jako bitva o Skagerak, které měly za cíl ochromit loďstvo druhé strany, ale ani tato bitva, ani žádná jiná, nepřinesly žádné významné vojenské vítězství.

Nakonec však přesto přinesla námořní válka několik důležitých výsledků, které významně ovlivnily celý výsledek války:

– pohrdání Německa dosud uznávanými pravidly námořního boje přivedlo do války USA právě v době, kdy již mocnostem Dohody docházely síly

– Německu se nepodařilo ponorkovou blokádou izolovat Velkou Británii od zásobování materiálem a potravinami ze svého impéria a z USA

– naopak ke konci války loďstva Dohody účinně blokovala německé přístavy, což způsobilo Německu obrovské ekonomické a humanitární problémy.

Jako velmi významná zbraň se v konfliktu ukázaly stále modernější a účinnější ponorky a zavedena byla nová zbraň – námořní letectvo – tj. letadla startující z letadlových lodí, které se stalo postupně rozhodujícím faktorem ve válce na moři, a je jím dosud.