Popron – O čertovi a třech zlatých vlasech

Předevčírem jsem psal o nášupu nových pohádek z Popronu. Jak napsal jeden z čtenářů, jedná se o samé klasické pohádky. A jednou z nich je právě i pohádka O čertovi a třech zlatých vlasech, na kterou se dnes podíváme podrobněji. V Popronu si ji můžete v klasickém boxu zakoupit za 99,- Kč.

Bratři Grimmové byli, jak je všeobecně známo, slavní sběratelé lidové slovesnosti. V jejich pohádkách se snoubí fantaskno s tajuplnem, mytologie s mystikou, a najdeme v nich i stopy folkóru a německého romantismu jejich doby, ve které prožívali svůj život. Tato zvláštní směs namíchaná z výše uvedených ingrediencí tvoří zvláštní svět fantazie, do kterého kdykoliv vstoupíte, nebudete zklamáni.

Ostatně, to moc dobře věděli i mnozí jejich následovníci, kteří se od nich mírně řečeno inspirovali, ale nešlo pokaždé jen o pouhou inspiraci. Můžeme natvrdo říci, že mnozí s oblibou doslova opisovali, nebo si alespoň vypůjčovali některé motivy. A tak i v mnoha tolik opěvovaných českých pohádkách nalezneme základní myšlenky pocházející od slavných Němců. Liší se v drobných detailech. Tak třeba namísto děda Vševěda je zde hrdým majitelem třech zlatých vlasů obyčejný čert, na prameni sedí namísto žáby krysa, a hlavní hrdina není hloupý Honza, ale je to dejme tomu nemotorný Jakub.

Jediné, co nás může uklidnit, že ani Grimmové nebyli vždy stoprocentně originální, vždyť vymyslet něco naprosto nového není snadné, a tak i oni čerpali určité motivy nejen z lidové tradice, ale třeba i od takového Charlese Perraulta.

Naším cílem však není literátní či jazykovědný rozbor, ale recenze jednoho DVD, které vzniklo na podkladě jejich pohádek. Jak už možná tušíte, jde o další titul z produkce filmových studií DEFA, které s českým dabingem systematicky uvádí vydavatelství Popron.

Co se mi na těchto pohádkách líbí, je jistá dávka humoru, který způsobí, že si u každého z těchto filmů odpočinete a pobavíte se. S podobným humorem je líčeno jedno obskurní království, jehož král je v podstatě notorický alkoholik, neboť kdykoliv se objeví nějaký problém, dá si "loček". Jeho poddaní ho moc v lásce nemají. Není ani příliš divu. Král z nich dře různé nesmyslné daně a poplatky, skoro jako bychom se ocitli v realitě dneška. Například vyžaduje jakousi "loupežnickou daň", z jejíhož výnosu mají být financovány bezpečnostní opatření proti černým loupežníkům. Problém je pouze v tom, že tyto loupežníky nikdy nikdo neviděl. A tak se poctivým občanům časem zdá, že když už je opatření proti loupežníkům stojí tolik peněz, možná by stálo za to jít ty loupežníky dělat, aby se jim jejich peníze zase vrátily zpátky. A tak kováři odhazují kladiva, a namísto bušení do kovadliny jdou bušit do králových poskoků, a odcházejí se živit loupežnickým řemeslem. A krále, který projíždí městem, při té příležitosti počastují kamením.

Král si je vědom, že ho lid zrovna nemiluje, a proto vidí za každým rohem nepřítele a atentátníka. Proto svůj trůn a dvořany umístil do spletitého bludiště hluboko pod zemským povrchem, kde by měli snad být v určitém bezpečí. V tomto úkrytu ne nepodobném protiatomovém krytu drží i svoji dceru – krásnou princeznu.

Ve vesnici se potuluje i chudý mládenec Jakub. Mezi kováři se příliš neuchytí, řemeslo mu moc nejde. A k loupežníkům se taky nehodí, ne že by byl strašpytel, ale bojí se třeba obyčejných myší. A tak ho všichni posílají k čertu. A tam, tedy v pekle, se Jakub nakonec také ocitne.

Jenže nežli k tomu dojde, vydá se do světa. Cestou potká královu družinu, která je právě na lovu. Je už večer, tma, a Jakub se s zapálenou loučí přimotá do králova stanu. A jak se tak nemotorně motá, omylem zapálí stan. Když vidí, co způsobil, snaží se zavřít hořící louči do truhlice. Jenže ta truhla je plná střelného prachu. Následuje výbuch a požár, který si král vysvětlí jako úmyslný útok na jeho osobu.

Proto se chce Jakubovi pomstít. Řekne mu, že ho pověřuje jako královského posla, aby doručil dopis do jeho zámku. Do dopisu napíše vzkaz svému vrchnímu maršálovi, aby Jakuba, který mu list předá, na prvním stromě pověsil.

Jenže osud rozhodl jinak. Jakub padne do rukou známé tlupě loupežníků (partě bývalých kovářů), a ti opatrně odříznou královskou pečeť a dopis nahradí jiným. V něm se píše, že ten, kdo dopis doručí, má být co nejdříve oddán s princeznou.

A tak se také stane. Jakub  pozná princeznu, která je smutná, neboť ve svém podzemním bludišti neví, jak vypadá svět nahoře. Nezná slunce, ptáky ani květiny. Jakub jí o tom vypráví, a oba mladí lidé se do sebe, jak už to tak bývá, zamilují. Horlivý maršálek tak může bezodkladně vyplnit rozkaz napsaný v dopise – oženit Jakuba s princeznou dřív, než se král vrátí z lovu. Koná se narychlo uspořádaná svatba, ale sotva jsou novomanželé oddáni, vrací se král. Když zjistil, co se stalo, začal vymýšlet plán, jak se nechtěného zetě zbavit. Vymyslel pro něj těžký úkol. Když přinese tři zlaté vlasy čerta z pekla, může si princeznu ponechat.

Jakub se rozhodne, že úkol splní. Vydá se na cestu, jenže zjišťuje, že král zblbý z chlastu vykonal činy pomsty na svém lidu. Město, ze kterého Jakub přišel, postihl krutým trestem – nechal otrávit studnu, takže lidé začali houfně umírat. Rodině mlynáře, a vesnici která zásobovala moukou celý kraj, nechal zastavit přívod vody, a mlýn se zastavil. V kraji zavládl hlad. A skupině loupežníků – bývalých kovářů se pomstil tak, že je nechal přikovat k lodi, kde museli vykonávat převoznickou službu v řetězech – veslovat přes jezero na konci světa.

Až sem došel Jakub, vidouce neštěstí v zemi, a poslouchaje o trápení lidí. Každému slíbil pomoc, jakmile se vrátí od čerta. Nakonec došel až k jezeru, kde ho loupežníci převezli k branám pekla.

Zde už se ukazuje, že Jakub není takové motovidlo, jak se zdálo na počátku příběhu. S čertem si poradí docela šikovně, když se přestrojí za jeho ženu. Respektive využije toho, že čert je silně krátkozraký, a se svojí manželkou, (která právě na týden odjela k matce) si ho splete.  Jakub si na sebe obleče kožich a začerní si tváře, a čertovi uvařil jeho oblíbenou pikantní polévku z muchomůrek červených. Čert je nejenom přisleplý, ale navíc je to starý otrapa. Krom těch tří zlatých vlasů na něm není nic přitažlivého. Jakubova polévka mu velice zachutnala, a po krátké masáži spojené s elektrošoky následuje chvilka hudby. Zde zjišťujeme, že čert je hudebně nadán. Navíc disponuje velice kvalitními varhanami, které by mu záviděl i Keith Emerson nebo Marián Varga. Píšťaly těchto varhan jsou tvořeny hlavami mrtvol hříšníků uvařených předtím v pekelných kotlích. Po chvilce hudby a tance se čert unavil a odebral se k spánku. Jakub, přestrojený za jeho ženu, mu při této příležitosti postupně vytrhal jeho tři zlaté vlasy. Při každém vytržení se čert vytrhl i ze spánku a obořil se na svoji ženu, proč ho budí. Jakub se vymluvil na tři zlé sny, ve kterých se mu zdálo o jednom mrtvém městě s otrávenou vodou, dále o vesnici kde vládne chudoba  a nakonec o převozníkovi a jeho tovaryších, přikovaných k lodi, kteří nemají klíč. Tak se dozvěděl řešení všech problémů, které trápily lidi, s nimiž se potkal na cestě do pekla. Pak už nezbylo než uprchnout z pekla, což se mu díky jeho mrštnosti vcelku elegantně podařilo.

Cestou zpátky do království se Jakub s pomocí informací získaných od čerta podaří osvobodit vesnici od krysy sedící na prameni, který dřív poháněl náhon mlýna. Také odstraní jedovatou žábu ze studny v mrvém městě. A převozníkům prozradí, kde je ukryt klíč od jejich okovů. Jako poděkování od vděčných lidí, kterým pomohl, získá kouzelné dary, s jejichž pomocí se mu podaří vyváznout ze všech nebezpečí, která na něho uchytal zlý král. Je to například kouzelný osel vybavený patrně navigací GPS, protože svého majitele vždy dopraví rychle přímo až do cíle, nebo malý příruční rychlopalný minomet. S jejich pomocí nakonec Jakub zdolá všechny nástrahy a vše skončí tak, jak pohádky končívají – tedy dobře. Podaří se mu získat princeznu a potrestat úskočného krále. A nakonec se dozvíte třeba i to, jak to dopadlo, když se na svatbě objevil čert, který si přišel pro své tři zlaté vlasy.

Originální název: Wer Reisst Denn Gleich Vor’m Teufel Aus)
Produkce: Defa Studio für Spielfilme

Rok vzniku: 1977

Země původu: Německo 

Režie: Egon Schliegel
Scénář: Mafred Freitag
Kamera: Wolfgang Braumann
Hudba: Günter Hauck
Hrají: Hans-Joachim Frank, Dieter Franke, Rolf Ludwig, Katrin Martin, Volfgang Greese, a další
Produkce: Erich Albrecht
Kostýmy: Barbara Braumann
Masky: Klaus Petzold, Margit Neufink Hannelore Petzold

Vydal: Popron