Prostředí nočního metra je přímo ideální místo pro filmové horory. Snad proto jich tolik bylo podzemní dráhou inspirováno. Ostatně prostory metra se objevují i v řadě hororů jako vedlejší motiv. Snad je to pro jejich stísněnou atmosféru, která u lidí s klaustrofobickými sklony vyvolává nepříjemné pocity. Jak ale ukazují policejní statistiky, metro je skutečně místem mnoha kriminálních činů, přepadení, znásilnění a vražd. V podstatě jde tedy o přímo ideální kulisy pro tvůrce hororů.
Ostatně přiznejme si, že jeden z fundamentálních archetypů hororových filmů – strašidelný nebo prokletý dům – se v dnešní době díky inflaci jeho užití zdá být již tak trochu profláklým. A tak autoři hledají jiné motivy a lokace. Kdysi tak samozřejmé prostředí tajemného starého sídla nebo venkovského hřbitůvku pod vlivem civilizačních tlaků střídají urbanistické celky jako například periferie moderních velkoměst, slumy a kanály. A nebo například staveniště, jak jsme mohli vidět ve filmu Smrtící buldozer. A temné a spletité podzemní chodby metra, kde není kam utéci, jsou pak pro tvůrce hororů doslova rájem. Jde o prostředí plné inspirace, kde o různá temná zakoutí není nouze.
Děj filmu se začíná odvíjet na pozadí rozhlasových zpráv o útoků fanatických příslušníků jakýchsi náboženských skupin. Karen, která pracuje jako ošetřovatelka v psychiatrickém ústavu, a která jezdí z práce pozdě večer metrem, těmto zprávám nevěnuje nějakou zvláštní pozornost. V jejím životě jsou jiné důležité podměty. Její práce je velice stresující. Je neustále nablízu utrpení a smrti.
Podtitul filmu Jízda smrti zní „Z podzemní pasti tajemné sekty není úniku“. A celkem trefně vystihuje obsah tohoto hororu. Snad se autoři inspirovali událostmi 20. března 1995, kdy zaútočila na tokijské metro teroristická sekta Óm šinrikjó. Pokud ano, jednalo by se ovšem o inspiraci velice volnou, ze které pro tento film má nějaký význam pouze spojení slov „sekta“ a „metro“.
Vykonávat zaměstnání na klinice pro duševně nemocné vyžaduje mít určité vlastnosti a předpoklady, jako například pevné nervy a určitý stupeň emoční otupělosti. Určitě to nemůže dělat kdokoliv. O Karen si její kolegyně myslí, že je vnitřně silná. Ale je tomu skutečně tak? To se ukáže již brzy. Cesta z práce metrem, která se může ukázat větším zlem, než by si kdo mohl myslet, dostatečně prověří její psychickou odolnost.
Čekání na prázdném nástupišti podzemky se začne odvíjet pro Karen nepříjemným směrem, když ji osloví nesympatický mladík, který ji vzápětí začne obtěžovat. Naštěstí se poblíž objeví jiný mladík Mike, který se jí zastane. Karen se už ale nemůže zbavit neodbytného pocitu, že se stane něco hrozného.
Když posléze přijede vlak podzemní dráhy a Karen do něj nastoupí, spustí se řetězec dalších událostí, které vyústí do řady hrůzných dramat. Nejprve se vlak zanedlouho po rozjezdu zastaví. Z reproduktorů se ozve vysvětlující hlas strojvůdce, ale není mu dobře rozumět. Zvuk je přerušován výpadky, což ještě zvyšuje nejistotu a nervozitu cestujících.
Ve vagónu, v němž sedí Karen a Mike nastoupí milá stará žena. Po krátkém nevinném rozhovoru však náhle vytáhne nůž a zabodne jej do Mika. Ukáže se, že jde o fanatickou příslušnici jakési neznámé náboženské sekty.
Ale i sousedním vagónu se dějí divné věci. Jakási mladá dívka, která poslouchá walkmana, je náhle napadena dalším členem sekty – tím nesympatickým mladíkem, který již ohrožoval Karen. A strojvůdce kdosi zezadu napadne a náhle mu podřízne hrdlo. Jak se ukazuje, vlak je plný podezřelých lidí. Jsou to další členové tajemné sekty Hlas věčné naděje, která právě tohoto večera dostala od svého vůdce prostřednictvím pagerů příkaz bezohledně povraždit všechny, kteří tento večer cestují na této trase.
Části pasažérů se podaří uprchnout. Skryjí se v jedné z technických místností v podzemních prostorách metra. Prostřednictvím televize a rozhlasu se dozvídají, že členové sekty ovládli celé město. Skupinka pasažérů z metra se ocitla v pasti. Neví, co se děje venku. Rozehrává se krutá hra o přežití.
A jak se ukáže, členové sekty jsou i mezi uprchlými pasažéry…
Originální název: End of Line
Rok vzniku: 2007
Země původu: Kanada
Žánr: Horor
Kamera: Dens.Noel Moster
Hudba: Martin Gauthier
Střih: Maurice Devereaux
Makeup: Therese Faniel
Kostýmy: Julie Perreault
Produkce: Maurice Devereaux
Scénář: Maurice Devereaux
Režie: Maurice Devereaux
P.S.: Tak, a už se docela těším, jak se po uveřejnění tohoto článku začnou opět objevovat komentáře o tom, jak se prospěchářský autor za mrzký peníz zaprodal ziskuchtivému vydavateli, a jak zprznil běloskvoucí čistotu své duše dosud hýčkané pouze sledováním večerníčku tím, že poskytl prostor ve svém DVD přehrávači hororu nevalné kvality a ještě si o tom dovolil informovat na DVDinformu …