Zemřel Charlton Heston

Není nic smutnějšího, než psát nekrolog a navíc o herci, jenž vešel do našeho podvědomí jako ideální představitel zejména historických rolí. Za jednu z nich, Bena Hura, v roce 1959 obdržel Oscara. Dne 5.4.2008 zemřel ve svém domě v Beverly Hills ve věku 83 let významný americký herec Charlton Heston. Příčinu úmrtí rodina neoznámila, je však veřejně známo, že herec trpěl Alzheimerovou chorobou, což v roce 2002 Charlton Heston sám oficiálně oznámil.

Charlton Heston (rodným jménem John Charles Carter) se narodil 4.října 1924 v Evanstonu v americkém státě Illinois. Po rozvodu jeho rodičů, kdy jeho matka se provdala za Chestera Hestona, herec použil rodné jméno matky (Charlton) a příjmení otčíma a tak vzniklo jeho umělecké jméno. Vyrůstal v michiganské Svaté Heleně, malém městečku se sty obyvateli. Rodina se později přestěhovala do illinoiské Winnetky, kde Heston navštěvoval New Trier Township High School East. Hestonovy výkony v dramatickém kroužku na střední škole byly natolik přesvědčivé, že mu vynesly stipendium na Severozápadní univerzitě. Jeho filmovým debutem bylo nezávislé studentské zpracování Ibsenovy klasiky Peer Gynt (1941) ve filmu svého tehdejšího spolužáka Davida Bradleyho.

V letech 1943 až 1946 sloužil v americkém letectvu, válku prožil jako radista bombardéru B-29 na Aleutách a dosáhl seržantské hodnosti.

S manželkou Lydií Clarke se přestěhoval do New York, kde si oba vydělávali i jako manekýni. Heston se však již začínal soustředit na divadlo a v roce 1947 s manželkou spoluzakládal Thomas Wolfe Memorial Theatre v severokarolínském Asheville, kde se angažoval i jako režisér např. v inscenaci komedie Hugha Herberta Kiss and Tell. Ještě týž rok si Heston odbyl svoji brodwayskou premiéru ve hře Antony and Cleopatra. V roce 1948 většinou hrával v pennsylvánské Mt.Gretně, avšak tehdy již přišla jeho televizní premiéra v sérii Studio One, které se věnovalo slavným dramatickým příběhům. Heston si nejprve zahrál Marca Antonia ve filmu Julius Caesar a hned nato Heathcliffa ve Wuthering Heights (oboje 1949).

Po krátkém návratu na Brodway ve hře Josepha Hayese „Leaf and Bough“ ve stejném roce 1950 stihl svůj hollywoodský debut, a to hned hlavní rolí ve filmu noir „Dark city“ od Williama Dieterleho. Stále však upřednostňoval práci pro televizi, především v různých antologiích. Svojí první spoluprácí s Cecilem DeMillem se však již definitivně přesunul do Hollywoodu. Heston ztvárnil roli Brada Bradena v nejlepším filmu roku, v monumentálním cirkusáckém představení „Greatest show on Earth“ (1952). Stále nezapomínal ani na práci pro rádio jak v rozhlasových dramatech (Double Indemnity – 1952), tak „pouze“ ve vypravěčské úloze (Kaleidoscope – 1953). Režisér DeMille si své nově objevené hvězdy uměl vážit, a když roku 1956 točil svůj remake vlastního Desatera přikázání, obsazení role Mojžíše bylo jasné. Hestonův Mojžíš patří rozhodně k těm nejlepším a po právu tak odstartoval Hestonovu dráhu skvělých historických postav.

V roce 1958 si Heston zahrál s Janet Leigh a Orsonem Wellesem ve Wellesově Doteku zla. Ten samý rok ztvárnil Zvíře v Beauty and the Beast, epizodě dětské antalogie Shirley Temple’s Storybook stanice NBC. Ve stejném roce poprvé spolupracoval s režisérem Williamem Wylerem a zahrál si Steva Leeche ve Velké zemi. Spolupráce s Wylerem se Hestonovi vyplatila, protože již o rok později nadchnul hlavní rolí v jednom z nejúspěšnějších filmů všech dob – ve Wylerově Ben Hurovi; právě za roli židovského vlastence Heston obdržel svého jediného Oscara. /Zajímavostí je, že film Ben Hur se zapsal do historie ziskem jedenácti Oscarů, což se zatím žádnému snímku nepodařilo překonat a trvalo mnoho a mnoho let, než alespoň stejného výsledku dosáhly snímky Titanic (1997) a třetí pokračování Pána prstenů: Návrat krále (2003)./

Následující historickou postavou byl Rodrigo Díaz de Bivar z filmu Cid (1961) Anthony Manna.

Svoji pozdější vypravěčskou kariéru načal roku 1963 krátkým filmem The five cities of June. Odbyl si i svoji první vlasteneckou TV-movie The patriots (1963) George Schaefera a roli jednoho ze zakladatelů USA – Thomase Jeffersona. Pustil se i do podnikání a v roce 1965 založil produkční společnost Court Films. Další Hestonem výborně ztvárněnou historickou postavou se stal Michelangelo v antagonistickém dramatu dvou velkých mužů – Ve službách papeže (1965). Do jeho sbírky historických postav následně přibyl i Jan Křtitel ve Stevensově velkolepém, ale neúspěšném monumentálním eposu The greatest story ever told (1965). Na této roli sice nemohl nic zkazit, ale také si jí rozhodně nepolepšil.

Nesmíme také zapomínat na westerny, především Packinpahův Major Dundee (1965) a jeden z jeho oblíbených filmů – nevšední realistický western Will Penny (1968) Toma Griese. Heston nezapomínal ani na svá milovaná prkna, jež znamenají svět, a jeho Sir Thomas More z hry „A Man for All Seasons“ Roberta Bolta byl s úspěchem přijímán v Chicagu, Los Angeles i Miami. Zajímavou kapitolou jeho herecké kariéry je astronaut Taylor lapený na planetě opic v Planetě opic (1968) i Hestonova poněkud menší role ve slabším pokračování opičí klasiky Do nitra planety opic (1970).

V roce 1968 si zahrál ve své na dlouhá léta (do roku 1984) poslední televizní roli earla z Essexu v Elizabeth The Qeenn (produkce NBC), historickém dramatu s Judith Anderson, režírovaném opět Schaeferem.

Heston v roce 1971 poprvé okusil režisérské řemeslo, a to filmem Antony and Cleopatra (1972), v němž si též zahrál a pro nějž na krátko založil vlastní produkční společnost Folio Films. Jednalo se o první Hestonovu neamerickou (britskou) produkci a první z šesti spoluprácí s výkonným ředitelem Peterem Snellem, jenž nadále zabezpečoval jak Hestonovy režijní pokusy, tak obdobnou činnost Charltonova syna Frasera. V průběhu první poloviny sedmdesátých let, zcela ve vleku dobové sci-fi módy, si Heston zahrál v remaku The last man on Earth – v The Omega man (1971) a v lidojedském thrilleru Soylent green (1973). Ten samý rok převzal jednu z prvních vedlejších rolí v pravém slova smyslu – kardinála Richelieu – v hollywoodském velkofilmu Tři mušketýři (1973); rok nato si ji zopakoval ve „dvojce“ Tři mušketýři 2/ Čtyři muškětýři (1974.) V sedmdesátých letech se ojevil i v řadě katastrofických snímků – včetně slavného Zemětřesení (1974).

Podruhé si práci režiséra vyzkoušel ve filmu Zlatý důl (1982), kde si také i zahrál. O scénář i produkci se postaral Hestonův syn Fraser. Jeho třetím režijním počinem byl televizní remake A Man for all seasons (1988), jejž též režíroval. Jeho syn Fraser se opět účastnil natáčení, tentokrát jako jeden z producentů filmu.

V roce 1990 si zahrál Johna Silvera v TV filmu svého syna Ostrov pokladů (1990) a rok nato takřka „zkompletoval“ svoji sbírku slavných historických postav Sherlockem Holmesem v Krvavé přísaze (TV), v níž ho opět režíroval Heston mladší. To, jaké úcty se těšil u současných režisérů, lze jednoduše dokumentovat na řadě malých roliček nebo i úloh vypravěče v mnoha významných filmech devadesátých let. Ať jde o Hestonova Spencera Trilbyho v Cameronových Pravdivých lžích (1994), Jacksona Harglowa z Carpenterova Šílenství/ Ve spárech šílenství (1994), spíše krásně symbolickou roli krále na šachovnici v Branaghově Hamletu (1996), komisaře ve Stoneových Vítězech a poražených (1999) či koneckonců i Hestonův podmanivý hlas, jenž podbarvuje Bayův katastrofický snímek Armageddon (1998).

V roce 1998 si zahrál sám sebe v jedné epizodě „Přátel“. Nebojácně oznámil, že podstoupil léčení, aby se zbavil svých problémů s pitím. Když v roce 2001 Tim Burton natočil svoji verzi Planety opic, bylo takřka jeho povinností, aby se v tomto filmu, byť jen v malé roličce umírajícího Zaia, mihnul i tak slavný popularizátor této ságy Charlton Heston.

Na rozdíl od jiných hollywoodských herců po celý svůj život vydržel ve svazku s Lydií Clarke, jejich manželství trvalo úctyhodných 64 let, měli spolu dvě děti, z nichž dceru Holly Ann adoptovali v roce 1961, šest let po narození syna Frasera.

Zdroj: internet