Popron – Princ se lví hřívou

Ačkoliv vánoční svátky máme již pro letošek bohužel za sebou, není to důvod, abychom si nenašli čas na pohádku i jindy. Třeba pokaždé, když je venku smutno a nevlídno. Pohádka Princ se lví hřívou je opět z pera bratří Grimmů a vydal ji Popron, na jehož e-shopu si DVD v boxu také můžete zakoupit (99,- Kč).

Většinou nás pohádky sourozenců Grimmů uvádí do světa králů a královen, princů a princezen, knížat, hrabat a jiných nižších či vyšších feudálních vládců, přičemž dějištěm jsou většinou vesnice či hanzovní městečka v blíže neurčené době, kterou bychom dle oděvů a společenských konvencí mohli zařadit do období zhruba pozdního středověku či později, do doby renesance, baroka či rokoka, snad i klasicismu. Pohádka Princ se lví hřívou se však odehrává v době mnohem pozdější, zhruba na konci 19. a počátku 20. století. V pohádce se již mihne jeden z prvních automobilů, a pokud bychom se chtěli přidržet periodizace prostřednictvím uměleckého slohu, tak zde přichází ke slovu secese.

Jinak je to ale klasická pohádka v nejlepším slova smyslu, a rozhodně se nejedná o nějakou modernu. Naopak. Nadpřirozené bytosti známé z jiných Grimmových pohádek jsou i zde, osa celého příběhu je postavena na sudičce a její predestinaci lidského osudu. Zástupci aristokracie zde vystupují rovněž – tajemný princ, krásná komtesa, atd.

Píši-li, že jde o klasickou pohádku, je i není to pravda. Z produkce DEFY se ve srovnání s jinými pohádkami tak trochu vymyká. Většina mnou dosud recenzovaných pohádek má jakýsi specifický druh humoru a nadhledu, popřípadě i lehké ironie. To však neplatí o Princi se lví hřívou. Tato pohádka je velkým, důstojným a symbolickým příběhem o lásce, osudu, věrnosti a odvaze, a způsob, jakým je vyprávěna, chvílemi připomíná japonské pohádky nebo starověké eposy. Současně však hlavní motiv příběhu připomíná jinou tragickou pohádku – Kráska a zvíře.

Pojďme tedy k vlastnímu ději. Starší muž, měšťan, obchodník, příslušník městské buržoasie a vyšší střední třídy má krásný dům a v něm žije společně s dvěma dcerami na vdávání. Při jedné jeho cestě za obchodem chce vyplnit přání svých dcer a dovézt jim nějaký dárek (v tomto motivu je jistá podobnost s Popelkou). Jedna z dcer se projeví jako typická marnivá žena a přeje si perlový náhrdelník, ale druhá dcera – krásná a oduševnělá Constanze chce zpívajícího slavíka. Její otec (skvělý Leon Niemczyk, kterého známe například z filmu Zánik samoty Bernhof) jí ptáčka v lese chytí, ale je při tom přistižen lvem. Ten ho nezabije, ale musí slíbit, že mu pošle první živou bytost, kterou spatří po návratu domů.

Otec se doufá, že prvním živým tvorem bude jeho pes, který ho vždy při návratu vítá, avšak tentokrát se zmýlil. Jako první mu v ústrety běží jeho milovaná dcera Constanze. Otec jí pln obav svěří, co se mu stalo. Constanze chce zachránit otcův život, vždyť do této situace jej vlastně přivedlo její přání mít živého slavíka, a rozhodne se sama vydat do lesa. V noci tajně opustí rodný dům a vydá se do lesa.

V lese se setká se lvem, kterému její otec dal osudný slib. Vejde do jeskyně, a zjistí, že se ocitla v zámku. Jakmile hodiny odbijí půlnoc, lev se změní v krásného prince. Seznámí se, a zanedlouho se do sebe zamilují. Constanze zjistí, že princ Leonard je zakletý tajemnou kletbou, která způsobuje, že půl dne je lvem, a půl dne člověkem. Leonard ale nezná tajemství této kletby ani způsob, jak se z ní vysvobodit. Ví jen, že to může učinit osoba, která ho bude nade vše milovat. Constanze ho zajisté nade vše miluje, ale nedokáže překonat strach z jeho lví podoby. Leonard na krku nosí talisman od své matky, v podobě zlaté ratolesti. Na jednotlivých lístcích se občas objevují tajemné vzkazy. Tak se třeba zjevil nápis, že Leonard nesmí pohlédnout do zrcadla, jinak propadne ještě horšímu prokletí. Proto na zámku není jediné zrcadlo.

Měsíce ubíhají, a oba mladí lidé spolu žijí v lásce a radosti. Stále čekají, kdy pomine ono zlé prokletí, způsobující každodenní převtělování Leonarda do podoby lva, ale kletba se neztratí ani tehdy, když se Leonardovi a Constanze narodí chlapeček. Jednoho večera kolem zámku jede kočár s krásnou komtesou. Ta jede na svatbu Constanziiny sestry do města. Constanze zatouží se této svatby zúčastnit. Ale Leonard má strach, že se nevyhne pohledu do zrcadla. Prosí proto Constanze, aby nikam nejezdili. Ta jej ale přemluví, takže nakonec se jejímu přání podvolí.

Po příjezdu do rodného domu Constanze k údivu všech zakryje všechna zrcadla v domě. Mezi pozvanými hosty je i do sebe zahleděná komtesa. Ta nepokrytě dává najevo své sympatie Leonardovi, k nelibosti Constanze. Svatební slavnost se proto odvíjí v jistém napětí, které vyvrcholí v okamžiku, kdy si komtesa chce upravit účes a vytáhne zrcátko. Do něj mimoděk pohlédne Leonard. Tak se naplní další zakletí a Leonard se promění v bílého holuba.

V tu chvíli se objeví nový nápis, který sděluje, že toto nové zakletí může zlomit jen ten, kdo bude sedm let holoubka hledat po celém světě. A milující Constanze, i se svým malým synkem, se na tuto sedmiletou strastiplnou pouť vydává …

Co všechno musí oba na svých dlouhých cestách podstoupit, jakými zkouškami projít, by zabralo několik dalších stran popisu. Proto nebudu podrobně líčit tuto předlouhou cestu a všechny události, které se na ní udály, ani všechna pokušení vše vzdát. Častokrát Constanze propadala beznaději. Setkává se také s mužem, který je jí milý, a který nabízí jí a jejímu synkovi přístřeší a klid domácího krbu. Ale Constanze je věrná Leonardovi a znovu se vydává na nekonečnou cestu ….

Občas nás během filmu čekají přímo hororové prvky. To třeba když Constanze musí zabít vodního hada, který střeží opuštěný ostrov, na němž se ukryl její vyvolený. Ani na konci obtížného putování však příběh nekončí. Když se již zdá, že čas putování se naplnil, obě milované bytosti se minou. Leonard se sice z podoby holuba navrátí zpět do podoby člověka, ale jeho dřívější kletba trvá. Stále se vždy na půl dne mění ve lva. Navíc na Constanz úplně zapomněl. A k tomu se podivným řízením setkává opět s krásnou komtesou.

Pouze obrovská víra, odhodlanost a nadpřirozené dary od Slunce, Měsíce a Větru (opět známý motiv z jiné pohádky) dovedou Constanz k vytouženému cíli. Hlavně je to však síla překonat sama sebe a svůj strach, kterou v sobě dokáže najít, a která může vysvobodit Leonarda ze zakletí do lví podoby. Navíc potřebuje i jistou dávku chytrosti, aby Leonarda vysvobodila z léček krásné komtesy.

O tom, že mimořádné herecké výkony mezinárodního hereckého obsazení, kvalitní hudba a nákladná výprava jsou již známé atributy pohádek z produkce DEFA, se zde asi nemusím dlouze rozepisovat. Přesto bych zde chtěl vyzvednout jednu mimořádně výraznou stránku tohoto filmového díla. Tou je jeho výtvarná stránka. Pokud jsem se výše zmiňoval o secesi, pak je to právě tento umělecký styl, kterému je vše dokonale podřízeno.

V secením stylu je propracováno vše, od ornamentálního písma úvodních titulků, přes kostýmy, šperky, architekturu, nábytek, nádobí, kování na bráně, okenní vitráže, atd. Architekti a kostyméři zde odvedli skutečně výbornou práci. S tak dokonalým výtvarným pojetím filmu jsem se setkal naposledy u filmu Kabinet doktora Caligariho, kde se jednalo o expresionismus. Nezbývá než konstatovat, že filmový fond studií DEFA skrývá skutečně zajímavé poklady, které máme díky vydavatelství Popron možnost nyní po letech objevovat. Často je toto objevování podobné, jako když pod vrstvou prachu najdete ztacený klenot, který i po desítkách let, vynesen na denní světlo, září nádherným leskem a svěžími barvami.

Originální název: Der Prinz hinter den sieben Meeren
Rok vzniku: 1982
Země původu: NDR

Výroba: DEFA – Studios für Spielfilme
Režie: Walter Beck
Scénář: Gudrun Deubner
Produkce: Horst Hartwig
Dramaturg: Manfred Hocke
Hrají: Marie Krogull, Bodo Wolf, Manfred Heine, Leon Niemczyk, Renate Blume, Franziska Troegner, Lotte Loebinger, Gerry Wolff
Kamera: Wolfgang Braumann
Masky: Heinz Bernhardt, Karin Wacker
Rekvizity: Dietrich Kraft
Kostýmy: Dorit Gründel
Animace a triky: Erich Günter
V českém znění: Jana Mařasová, Bohuslav Kalva, Josef Balcárek, Ladislav Cikánek, a další.
Produkce českého znění
: Marek Libert
Střih: Ilse Peters
Krotitel lvů: Gerhard Strejcek